Informace    Fotky    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Ukázka    Podobné filmy    

55% 912 hlasů
film / animovaný, komedie, fantasy, USA, , 105 min., od 7 let
The Smurfs 2
Kinopremiéra v ČR 8.8.2013 v SK 1.8.2013, DVD od 26.3.2014 a Blu-Ray od 29.11.2013 Bontonfilm

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka
01:26



Připravte se na neplechy!
V pokračování rodinné komedie Šmoulové vytvoří zlý čaroděj Gargamel pár nezbedných stvoření podobných Šmoulům tzv. Neplechy a doufá, že s jejich pomocí získá všemocnou kouzelnou šmoulí esenci. Jenže brzy zjistí, že jen skutečný Šmoula mu může dát, co potřebuje, a že jen Šmoulinka zná tajné kouzlo, kterým se Neplechové promění ve skutečné Šmouly. A tak se Gargamel rozhodne unést Šmoulinku do Paříže, kde si získal obdiv široké veřejnosti jako nejmocnější čaroděj světa. Nejvyšší čas, aby se do našeho světa vrátili Taťka Šmoula, Nešika, Mrzout a Fešák, aby se sešli se svými člověčími přáteli Patrikem a Grace Winslowými, a hlavně aby zachránili Šmoulinku! Ona si vždy ve světě Šmoulů uvědomovala svou odlišnost - najde v Neplechách Vexy a Hekusovi nové přátele? Nebo zjistí, kam doopravdy patří a že modrá je přeci jen ta nejlepší barva na světě?
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Nejvtipnější byly asi 3 úvodní minuty. Kdyby poté film skončil, ušetřilo by to mnoha lidem spoustu naprosto ztraceného času. Jako malý jsem měl šmouly rád a vždycky jsem se na jejich pohádky těšil, ale tohle je oproti tomu nechutný komerční paskvil, na který se dívat nedá...
Všechny komentáře k filmu 66+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Šmoulové 2

Neplechy a doufá, že s jejich pomocí získá všemocnou kouzelnou šmoulí esenci. Jenže brzy zjistí, že jen skutečný Šmoula mu může dát, co potřebuje, a že jen Šmoulinka zná tajné kouzlo, kterým se Neplechové promění ve skutečné Šmouly. A tak se Gargamel rozhodne unést Šmoulinku do Paříže, kde si získal obdiv široké veřejnosti jako nejmocnější čaroděj světa. Nejvyšší čas, aby se do našeho světa vrátili Taťka Šmoula, Nešika, Bručoun a Hezoun, aby se sešli se svými člověčími přáteli Patrikem a Grace Winslowými, a hlavně aby zachránili Šmoulinku!


O filmu

obrazek
Ve filmovém hitu Šmoulové z roku 2011 oblíbení malí modří hrdinové dokázali, že padesát let, po které sklízí fenomenální úspěchy, nejsou žádnou náhodou. Od chvíle, kdy se v roce 1958 poprvé objevili na stránkách belgického comicsu, baví Peyovi Šmoulové děti i dospělé po celém světě v comicsech, knihách, televizních seriálech, filmech, videohrách, divadelních představeních, jako figurky (prodalo se jich přes 300 milionů)...a teď konečně pokořili i plátna kin. Film byl celosvětovým fenoménem a utržil přes 560 milionů dolarů. „Ať už žijete v Brazílii, Čině, Rusku, Paříži, Belgii nebo New Yorku, a ať jim říkáte Los Pitufos, I Puffi nebo Les Schtroumpfs...Šmouly má rád prostě každý,“ míní producent Jordan Kerner. „Cílem prvního filmu a nyní jeho pokračování bylo vytvořit snímek, jenž je schopen oslovit diváky po celém světě - což je velice příznačné, protože téma Šmoulů také nezná hranic.“

„Jedná se o postavičky, které lidé znají z dětství,“ vysvětluje Kerner. „Pamatují si je a milují je generace těch, kteří je viděli nebo o nich četli. Takže jsme byli přesvědčeni, že bylo naší povinností tyto oblíbené postavičky vzít a po citové a komediální stránce je obohatit přítomností v našem světě. Peyova dcera a koproducentka snímku Veronique Culliford s námi velice úzce spolupracovala na příběhu - mám to obrovské štěstí, že jsem dostal šanci pracovat i na druhém dílu, protože ty postavy prostě zbožňuji, moc rád sleduji, jak se vyvíjejí a mění, a zoufale chci vědět, jaké byly jejich osudy po skončení filmu. Jak byste mohli po něčem takovém netoužit?“

A jak tedy jejich dobrodružství pokračovala? Zatímco v prvním filmu se podívali do New Yorku, v tom druhém se naši hrdinové proměňují ve lvy salónů v samotném městě světel, v Paříži! „Největší výzvou pro mě coby pro režiséra je to, že musím řídit tohle obrovské dobrodružství, které se odehrává ve všech koutech Paříže,“ říká Raja Gosnell, režisér prvního dílu, který se ujal i režie pokračování. „Dokonce jsme natáčeli na místech, kde - nakolik vím - ještě nikdy nikdo nenatáčel. Ocitli jsme se na jevišti v pařížské opeře, natáčeli jsme mezi pilíři v Notre Dame. Díky lásce ke Šmoulům a práci, kterou Jordan a náš koproducent Raphael Benoliel odvedli na pařížských úřadech, jsme se dostali na místa, která bych považoval za nepřístupná. Co víc může režisér chtít?“

Na začátku filmu je Šmoulinka ve Šmoulí vesnici ve společnosti svých bratrů a Taťky, ale přesto se cítí stále poněkud osaměle. Ostatně, nikdy se příliš nesmířila se svým původem. Jak všichni vědí, Šmoulinku v rámci svých zákeřných plánů stvořil Gargamel - ale Taťka z ní pomocí lásky a kouzel udělal pravého Šmoulu. Je to už dlouhá doba, ale stejně...pořád to v ní tak trochu hlodá. „Začíná si klást některé otázky: odkud pochází, zda tam zapadá,“ prohlašuje Katy Perry, která v původním znění Šmoulinku namluvila. „V jistém smyslu to je něco jako v případě teenagerů, v tomto věku si podobné otázky klademe všichni. Snaží se přijít na to, zda je skutečný Šmoula. Stvořil ji Gargamel, takže má v sobě stopu něčeho, co bylo po dlouhou dobu potlačeno. Ale nejde o to, odkud pocházíte nebo kdo vás stvořil; jde o to, kým se rozhodnete být a kam chcete svůj život směřovat.“

„V určitém smyslu považuje Gargamela za svého biologického otce, dá-li se to tak říct, a Taťku za někoho, kdo ji vychoval a staral se o ni. Takže samozřejmě přemítá o tom, zda rozhoduje biologie nebo výchova,“ soudí Raja Gosnell. „Je dítětem rodiče, který jí dal život - svým způsobem - nebo dítětem Šmouly, který ji vychoval?“

obrazek
Tyto otázky nabývají na naléhavosti v okamžiku, kdy Gargamel přijde s dalším plánem, jak Šmouly polapit. „Gargamel víceméně stvořil Šmoulinčina bratra a sestru - Neplechy,“ vysvětluje Kerner. „Stejně jako Šmoulinka byli stvořeni z kusu hlíny. Gargamel je chce proměnit ve skutečné Šmouly, ale jen proto, aby potom mohl získat jejich šmoulí esenci - ve skutečnosti jde o to, že pokud by dokázal objevit kouzlo, které ze Šmoulinky udělalo skutečného Šmoulu, pak může stvořit Šmoulů bezpočet, získat jejich šmoulí esenci a stát se tak nejmocnějším kouzelníkem, jaký kdy žil.“

A jediným způsobem, jakým toto kouzlo může získat, je ušmoulovat Šmoulinku a odvést ji do Paříže. „Kdyby neexistoval žádný padouch, nebyli by potřeba hrdinové,“ říká Gosnell. „A jaký existuje lepší padouch než Gargamel? Je zákeřný, ale nešikovný. Je schopen temných skutků, ale je vám naprosto jasné, že je nějak poplete. Sledovat jeho plánování...a následná selhání je ohromně zábavné. Je zajímavé, že mu občas docela fandím - je tak odhodlaný a dělá vše s takovým nasazením, že je zábavné sledovat, jak se mu nedaří.“

Úkolem unést Šmoulinku pověří Gargamel Hakuse a Vexy. Protože to nejsou skuteční modří Šmoulové, nejsou to vlastně Šmoulové vůbec: dělají samou neplechu, a proto jim Gargamel začne říkat Neplechové. A Vexy se nemůže dočkat, až unese svou 'sestru' Šmoulinku. „Vexy není doopravdy zlá, jen pomýlená,“ soudí Gosnell. „Gargamel je jediným rodičem, jakého kdy poznala, takže se od něj samozřejmě naučila jen nejrůznější podlosti a zákeřnosti. Rozhodne se Šmoulinku zmanipulovat, předstírat, že jsou kamarádky, že patří mezi Neplechy. Ale pak se stane něco nečekaného a Vexyin plán má jisté neplánované následky.“

Když do Vesničky dorazí zpráva o únosu Šmoulinky, neváhá Taťka ani na okamžik, vymyslí plán na její záchranu a povolá na pomoc ty nejlepší Šmouly, kteří se pro takovou práci hodí: Smělouna, Koumáka a Siláka. Ale shodou okolností dojde k tomu, že je nakonec odkázán na poněkud méně vhodnou sestavu - konkrétně na Fešáka, Nešiku a Mrzouta. To ale nevadí, Taťka má v rukávu ještě jedno eso: požádá o pomoc své staré přátele, Winslowovy. Neil Patrick Harris a Grace Winslow se tak coby Patrick a Grace vrací společně se Šmouly, a tentokrát s nimi do akce v Paříži nastupuje i Patrickův nevlastní otec Victor Doyle v podání Brendana Gleesona.

„V prvním filmu se Neilova postava zabývala zodpovědností budoucího otce - chtěla být dobrým otcem, ale měla z toho trochu strach,“ podotýká Kerner. „V tomto filmu potkáváme Patrickova nevlastního otce - a ukazuje se, že Patrick řeší stejná dilemata, jaká trápí i Šmoulinku. Patrick se svým nevlastním otcem nikdy příliš nevycházel, ale chápe, že rodina je taková, jakou ji uděláte vlastními činy. Byli jsme rádi, že můžeme natočit takto citlivý rodinný film - a myslím, že se tentokrát mnohem více zasmějeme i zamyslíme.“

Režií filmu byl pověřen Raja Gosnell. „Raja je jedním z nejpříjemnějších, nejchytřejších, nejpřipravenějších a nejúžasnějších lidí - a jako režisér má pozoruhodnou představivost a skvělý dar pro práci s herci,“ říká Kerner. „Nejenom že musí režírovat herce ve scénách s jinými herci, ale také herce, kteří komunikují s někým, koho představuje kousek drátu s kuličkou na konci - a někdy musí dokonce režírovat scény, ve kterých žádní herci nejsou. Je to velice náročné a samozřejmě to vyžaduje usilovné plánování a disciplínu. S Rajou je každý den natáčení Šmoulů objevný a radostný.“

Gosnell prohlašuje, že jeho nejoblíbenějšími okamžiky filmu jsou ty, ve kterých zobrazuje v plné kráse Paříž. „Proletíme se celou Paříží,“ upozorňuje. „Šmoulinka, Vexy a Hakus utíkají a snaží se uprchnout Azraelovi. Naskočí v Tuileries Garden na čápy a letí - obřím ruským kolem, přes Seinu, mezi pilíři v Notre Dame a nad kavárnami, aby nakonec skončili u modelu Sochy svobody, která stojí na ostrově uprostřed Seiny. Dále tu máme sekvenci, v níž se ruské kolo utrhne a řítí se městem. A pak je tu také třeba velice zábavná sekvence, ve které začne Hakus řádit v cukrárně. Dělá potíže a rozvine se z toho velká honička - jízda ulicemi Paříže na cukrářském vozíku. Tyto sekvence pro nás byly velice zábavné.“

Od chvíle, kdy Patrick a Grace Winslowovi své modré přátele spatřili naposledy, uplynuly tři roky. Možná byste si mysleli, že se Patrick Winslow poté, co měl několik let na to, aby se stal dobrým otcem svému synovi, poněkud zklidnil a začal se chovat více uměřeně. A možná by k tomu skutečně došlo, pokud by vyřešil své neshody s nevlastním otcem Victorem Doylem. Ti dva si nerozumí celé roky - zatímco Patrick si své dětství pamatuje jedním způsobem, nikdy by ho nenapadlo, že Victor by ho mohl vidět naprosto odlišně. Jakmile ale Šmoulové povolají Winslowovy (a Victora!) na pomoc se záchrannou misí, místo aby se oba soustředili na záchranu Šmoulinky, vyjdou jejich city plně najevo.

<>Obrázek nenalezen<> Jako otec se Neil Patrick Harris se svou postavou plně ztotožňuje. Být součástí šmoulí rodiny mu umožňuje dělit se s tou svou skutečnou o své zážitky. „Jsem otec,“ říká Harris. „Moc mě bavilo natáčení prvního dílu a byl jsem na výsledek opravdu pyšný. Teď, když mám sám rodinu, je podle mě ideální brát role ve filmech, na které spolu můžeme koukat, takže spolupráce na Šmoulech je skvělou příležitostí.“

Harris vnímá příběh Patricka a Šmoulinky jako paralely rodinného života. „Příběh se vrací k samotným počátkům existence Šmoulinky. Je nucena přemýšlet o tom, co to znamená 'rodina', komu důvěřovat a jaký má původ,“ vysvětluje Harris. „To je v rámci filmu obecným tématem, nejen co se týče její postavy.“

Vztah Patricka s Victorem je možná velice napjatý, ale Harris si při natáčení s Brendanem Gleesonem skvěle rozuměl. „Zvolit ho pro tuto roli bylo výtečné, protože dokáže hrát velice přehnanou roli, která má ale současně jisté uvěřitelné prvky,“ míní Harris. „V podání někoho jiného by Victor mohl být velice bláznivý, ale on z něj dělá uvěřitelnou postavu. Hrát po jeho boku je úžasné.“

Mateřský instinkt Grace Winslowové umožnil vytvořit si se Šmouly při jejich návštěvě New Yorku pevné pouto - zejména v případě Šmoulinky, kterou považuje za svou 'sestru'. Je tedy jasné, že ve chvíli kdy je tato sestra zmanipulována k účasti na jednom z Gargamelových záludných plánů, nehodlá Grace sedět se založenýma rukama. Popadne tedy svého okouzlujícího syna Bluea a oznámí svému manželovi, že její sestra má potíže a že se jí vydávají na pomoc - hned teď!

Jayma Mays vyrůstala s matkou, která byla Šmouly doslova posedlá. „Byla jejich obrovskou fanynkou. Nutila mě se na ně dívat,“ vzpomíná Mays. „Když jsem vyrůstala, chodila jsem každou neděli ráno do obývacího pokoje s tím, že se můžu dívat, na co budu chtít, že jsou v televizi nejrůznější kreslené seriály. Ale matka vždycky chtěla, abych koukala na Šmouly.“

Gracein vztah se Šmouly z ní udělal lepší matku. „Zrovna měli své první dítě, příhodně pojmenované Blue. Učí se být rodičem,“ vysvětluje Mays. „Přijde mi, že Grace je patrně nejnormálnější postava z celého filmu. Je to dobrá matka. Záleží jí na rodině. Myslím, že právě proto má tak ráda Šmouly - připadá mi, že když se s nimi setkala, zafungoval její mateřský instinkt, protože jsou to roztomilá krásná stvoření.“

Pro Mays je velice vděčné natáčet po boku Neila Patricka Harrise. „Spolupráce s Neilem je fantastická. Je přesně takový, jaký očekáváte, že bude. Je úžasný, zábavný a starostlivý. Při práci je s ním stejná zábava jako během přestávek,“ říká Mays. „Má úžasné nápady. Poznáte, že o tom, co dělá, opravdu důkladně přemýšlí. Je také dobrý v tom, aby scéna s ním působila uvěřitelně, a všechno to s vámi probere. Spolupracovat s ním je radost.“

„Šmoulové jsou myslím populární proto, že mají velice pozitivní poselství,“ zamýšlí se Mays. „Neexistuje už příliš mnoho kreslených seriálů, ke kterým si můžete sednout jako rodina, sledovat je a něco tím získat. Mám navíc pocit, že si každé dítě najde nějakého Šmoulu, se kterým se může ztotožnit. Ať už se zrovna cítíte jako Šprýmař, Mrzout nebo Nešika, jsou to specifické povahové vlastnosti, které děti oslovují, a myslím, že právě kombinace všeho uvedeného stojí za velkou popularitou Šmoulů.“

Victor Doyle je přátelský, chaotický a laskavý zmatkář - přesný opak svého (nevlastního!) syna Patricka. Zdá se, že ať jsou jeho záměry jakékoliv, v Patrickových očích dělá vždy všechno špatně. Tihle dva se spolu zkrátka nejsou schopni ocitnout na jedné lodi...dokud je k tomu nepřinutí záchrana Šmoulinky.

Brendan Gleeson, který je v této filmové sérii nováčkem, prohlašuje, že se cítí poctěn možností stát se součástí něčeho, co nás vtahuje do šmoulího světa. „Je vzrušující být součástí světa, který je kouzelný, mladý, optimistický, trochu komplikovaný a velice zábavný.“

Gleeson představuje upovídaného a arogantního, ale laskavého Victora Doylea, nešikovného krále párků v kukuřici. „Victor se chová velice velkolepě a miluje svět jako celek,“ míní Gleeson. „Doopravdy věří tomu, že umí udělat ty nejlepší párky v kukuřici v dějinách.“

„Má velké srdce. Všude je ho plno,“ dodává Gleeson. „Líbilo se mi na něm hlavně to, že je schopen i pár výchovných lekcí, a pokud to znamenalo, že se Patrick naučí vypořádat se s těžkými situacemi, byl schopen a ochoten pro to i něco obětovat.“

obrazek
Gleeson je sám otcem a jde o roli, která ho velice oslovuje. „Otcovství je tím nejlepším, co se mi kdy v životě přihodilo, tím jsem si jistý,“ prohlašuje Gleeson. „Pro nevlastní otce je tak trochu výzvou přijít na to, jak by se měli správně zapojit, zejména pokud nejde o klasickou nukleární rodinu. Ale tenhle film je doopravdy o lásce, která je přirozená - a nemusí být nutně taková, aby ji všichni považovali za 'normální'. Nemusí jít o nic jiného než o to, že na sobě lidem opravdu upřímně záleží, a to je myslím velice cenné.“

Hank Azaria se znovu vrací v roli zákeřného čaroděje Gargamela. „Je to zoufalý, naštvaný, smutný člověk, a Šmoulové jsou tak šťastní, že si to bere osobně,“ vysvětluje Azaria. „Nenávidí je za to, jak šťastní jsou. A protože je to zlý čaroděj, posedlý Šmouly, samozřejmě dojde k závěru, že jsou tím jediným, co mu stojí v cestě stát se nejmocnějším čarodějem na světě.“

Pro Azariu je návrat k této roli zábavnější. „Tentokrát to bylo jednodušší. Je to natolik zvláštní postava, že jsem z toho byl napoprvé nervózní,“ vzpomíná Azaria. „Musím vzdát čest Jordanovi Kernerovi. Opravdu toužil po tom, aby tahle postava působila středověce a zastarale, a Raja Gosnell se chtěl ujistit, že bude Gargamel za všech okolností vášnivý a šílený. S Rajou si velice dobře rozumím v tom, co chceme zkusit a co dělat - je to velice příjemné, jde o velmi zábavnou práci, při které každý den oživujeme pozoruhodný svět.“

Ve skutečnosti je Gargamel pro Azariu nesrovnatelný s jakoukoliv jinou rolí. „Je to jako být v jiném světě. Je to vážně zvláštní,“ popisuje Azaria. „Natáčení filmu je tak trochu šílené, protože většinu času pokřikuji, vřískám a honím se za něčím, co tam vůbec není - tedy kromě chvil, kdy příležitostně natáčíme s živým kocourem.“

A ano, kocour. Azrael, jediná „blízká osoba“ v Gargamelově životě. „Myslím, že je velice humorné, že má tak důvěrný vztah ke kocourovi, který je chytřejší než on sám,“ míní Azaria. „Ten kocour má víc rozumu než on, a když zamňouká, pochopíte, co chce říct. Přijde mi to zábavné.“

Kerner říká, že se při tvorbě postavy Azraela pohybovali po tenkém ledě. „Azrael má rozhodně dar řeči, ale není to mluvící kocour,“ prohlašuje. „Azrael může zamňoukat a Hank mu na to coby Gargamel naprosto jednoznačně odpoví. Jedno mňouknutí má pro Gargamela 10 milionů různých významů.“ Před kamerou většinu důležitých scén odehráli za Azraela kocouři Cheeto a Krinkle. Výrazy obličeje a scény, ve kterých bylo třeba použít kompletně animovaného kocoura, vytvořila pomocí počítačové grafiky společnost Sony Pictures Imageworks.

Jedním z klíčů k zajištění úspěchu Šmoulů 2 bylo znovushledání klíčových osob za kamerami - nejen Kernera a Gosnella, ale také vedoucího výroby Ezry Swerdlowa, kameramana Phila Méheuxe, BSX, výtvarníka Billa Boese, střihačky Sabriny Plisco, A.C.E., kostymérky Rity Ryack, skladatele Heitora Pereiry a vedoucího týmu vizuálních efektů Richarda R. Hoovera. „Setkávají se tu znovu lidé, kteří už společně v minulosti pracovali a kteří si důvěřují. Když se sejdeme, jsme jako jedna velká rodina, nebo jako děti na letním táboře,“ říká Kerner.

Jednou z výhod této situace bylo i to, že byla vyřešena většina problémů s natáčením filmu, který kombinuje živé herce s animovanými postavičkami. „Technické problémy toho, jak Šmouly zasadit do skutečného prostředí, už jsme vyřešili při natáčení prvního filmu,“ vysvětluje vedoucí výroby Ezra Swerdlow. „Štáb se naučil, co bylo třeba, a ve filmu to použil - ať už šlo třeba o potřeby nasvícení scény, scanování a záznamu nejrůznějších věcí nebo množství dat, potřebných k tomu, aby Šmoulové působili ve scéně realisticky.“

Nové dobrodružství Šmoulů je současně odkazem na jejich evropský původ, takže se příběh odehrává v Paříži a využívá celé řady ikonických míst v tomto městě, včetně Eiffelovy věže, Palais Garnier (budova pařížské opery), Vítězný oblouk, Louvre, Seinu, fontánu Trocadero, hotel Plaza Athenee či katedrálu Notre Dame.

Interiérové scény se natáčely v ateliérech v Montrealu. Pro návrh náročných kulis tvůrci filmu znovu povolali výtvarníka Billa Boese, který s Gosnellem v minulosti spolupracoval na pěti dalších filmech. Boes a Gosnell společně zajišťovali, aby pokračování věrohodně vycházelo z prvního filmu, ale současně působila filmová Paříž autenticky. „Chtěli jsme do návrhu kulis zapracovat pařížskou estetiku,“ vysvětluje Boes. „Paříž bývala uměleckou metropolí světa, což jsme chtěli zdůraznit.“

Gargamel je staletí starý čaroděj, který se ocitl v 21. století. Boes proto musel obě období propojit a dát kulisám specifickou Gargamelovskou atmosféru. Svá vystoupení provozuje Gargamel ve slavné pařížské opeře Palais Garnier. Boes usoudil, že by její podoba měla odrážet Gargamelovu tajuplnost. „Byli jsme tam dva dny, abychom natočili reakce publika a zachytili velkolepost celé budovy,“ popisuje Boes. Štáb se mohl po budově pohybovat s velkou svobodou a dokonce mohl navštívit soukromé úly na střeše - ze kterých údajně pochází nejlepší med ve Francii.

obrazek
Nejnáročnějším aspektem celého výtvarného návrhu jsou podle Boese kalkulace pohybu Šmoulů. „Když se podíváme na nějakou lokaci, vybavíme si určitá základní pravidla, která už teď všichni známe, a okamžitě si klademe otázku, kam Šmoulové půjdou, jak se dostanou na úroveň očí, aby s nimi herci mohli hovořit,“ vysvětluje Boes. „Navrhli jsme v Gargamelově doupěti na zdech soustavu potrubí, po kterém mohou Šmoulové snadno šplhat a přesouvat se tam, kde je Raja potřebuje.“

S ohledem na spoustu modré, která ve filmu hraje významnou roli, musel Boes přijít s barevnou paletou, kontrastující se Šmouly. „Při práci na prvním filmu jsme zjistili, že teplé barvy modré Šmouly vhodně doplňují,“ vzpomíná Boes. „Mám rád teplé barvy, takže proti nim Šmoulové opravdu vynikají.“

Kameraman filmu Phil Méheux, BSC, provedl velice zásadní změnu, která ovlivní způsob, jakým diváci budou film vnímat: použil novou kameru. „Při práci na prvním filmu jsme zjistili, že pokud mají být v určitých záběrech všichni Šmoulové ostří, potřebujeme větší hloubku ostrosti, a to znamená více světla nebo citlivější kameru,“ vysvětluje Méheux.

Aby tvůrci filmu zachytili co nejvíce světla - a mohli tak pracovat s co největší hloubkou ostrosti - natáčeli pomocí nové kamery Sony F65. Její špičkový snímač poskytuje lepší kvalitu obrazu než v případě kterékoliv jiné digitální kamery.

„Nasvěcuji Šmouly i přesto, že se v záběru vlastně neobjevují. Místo toho používám přesné modely správných rozměrů i tvarů,“ objasňuje Méheux. „Používáme kameru, která zaznamenává HDRI a měří osvětlení, ze kterého směru světlo přichází a jakou má hodnotu, takže je možné vše duplikovat v počítači.“

Nasvěcování Šmoulů se opět řídilo zkušenostmi z natáčení prvního snímku. „Museli jsme natáčet spoustu sekvencí, ve kterých se zdá, že Šmoulové něčím pohybují, takže jsme se naučili nové způsoby animování rekvizit,“ vysvětluje Méheux. „Víme, co přijde. Víme, jak si s tím co nejlépe poradit a zda to stojí za to. Například pokud je Šmoula v místě, kde ho nemohu nasvítit, dám o tom vědět vedoucímu týmu vizuálních efektů: světlo není úplně správné, budete si ho muset dotvořit. A on si to poznamená.“

Před natáčením scény se Méheux společně s tvůrci spoléhali na herce, kteří Šmouly představovali. „Při natáčení libovolné scény používáme dva herce, kteří pro nás hrají všechny postavy,“ vysvětluje. „Máme k dispozici malé modely s pohyblivými hlavami a rukama, takže je jsme schopni animovat a celou scénu si odehrát, abychom pochopili její atmosféru.“

Herci Sean Kenin a Patricia Summersett, kteří za Šmouly během těchto zkoušek zaskakovali, byli klíčoví pro zakomponování loutek do celého procesu. „Při práci na předchozím filmu jsme poskytovali pouze hlasy,“ říká Kenin. „Ale přišlo mi, že bychom s loutkami dokázali odvést lepší práci a Raja by měl lepší přehled o scéně. A on souhlasil.“

Kromě snazšího řešení osvětlovacích oříšků však kamera Sony F65 poskytla tvůrcům také větší uměleckou svobodu. „Jednou z velkých výhod natáčení filmu s animovanými postavičkami je to, že nejste vázáni tím, co jste natočili naživo - v případě plně animovaného filmu probíhá neustále spousta změn a úprav, mění se vtipy i různé animace, někdy až do poslední chvíle. V případě našeho filmu je velkou výzvou to, že se jedná o kombinaci živých herců s animovanými postavičkami - musíme animátorům zmíněnou svobodu poskytnout, ale, jak jsme zjistili v případě prvního filmu, velice často je omezujeme pohyby kamery, které byly pevně dané o celé měsíce dříve, když jsme film natáčeli. Tentokrát jsme si tedy položili otázku, jak něco takového vyřešit? Jak umožnit animátorům změny v materiálu, který už jsme natočili?“

Odpovědí byla F65. „Protože kamera natáčí obraz v rozlišení 4K, byli jsme schopni komponovat takříkajíc záběr v záběru: zaznamenali jsme širší záběr, než jsme chtěli použít, a poté jsme měli více prostoru k pohybu finálního záběru v rámci zaznamenané plochy,“ popisuje Richard R. Hoover, vedoucí týmu speciálních efektů. „Jinými slovy jsme měli v každém záběru 10 procent přesahu, takže jsme v průběhu postprocesu měli možnost se na něco zaměřit více či méně, změnit kompozici záběru či pohybovat kamerou. Dokonale nám to vyhovovalo.“

Protože byly některé scény z interiérů natáčeny v ateliérech v Montrealu, musela Méheuxova kamera diváka přesvědčit o tom, že se ve skutečnosti jedná o jediné místo. „Pokud replikujete nějakou lokaci v ateliéru, snažíte se zachytit její světelné podmínky,“ vysvětluje Méheux. „O všem jsem si dělal poznámky, a když jsem vše duplikoval ve studiu, měl jsem k dispozici tyto poznámky, fotografie a také vzpomínky.“

Nic se samozřejmě nevyrovná natáčení v jednom z nejkrásnějších měst na světě. „Kdo by netoužil po možnosti zachytit krásu Paříže?“ říká. Kromě toho bylo natáčení veselé a pestré komedie pro kameramana, který se nejvíce proslavil prací na akčních filmech jako Casino Royale, velice lákavé. „Mám rád filmy pro celou rodinu,“ říká. „Je to pro mě změna. Je to zábava a mám možnost natáčet velice líbivé záběry, namísto obvyklých drsnějších.“

obrazek
To ale neznamená, že by ve filmu nebylo dost akčních scén. V klíčové sekvenci celého filmu - letu na čápech nad městem - tvůrci filmu uplatnili celou řadu různých technik. „Mohli jsme létat s kamerou kolem Tuileries Park, kolem ruského kola či kolem modelu Sochy svobody,“ popisuje Gosnell. „Ale jak si asi dokážete představit, v případě některých dalších částí této sekvence, například v Notre Dame, jsme potřebovali nějaký bezpečnější způsob. V těchto případech jsme využili Steadicam - obsluha kamery procházela danými místy a napodobovala pohyb za letu, a my jsme potom celý záznam pustili zrychleně. Je to klasický trik, ale stále dokonale funguje. Pro další záběry jsme použili jeřáby nebo auta - ke každému záběru jsme přistupovali poněkud odlišně.“

Pro vedoucího týmu vizuálních efektů Richarda R. Hoovera se natáčení filmu podobalo obrovské skládačce. „Do sebe musí zapadnout spousty dílků, je to jako skládačka,“ míní. „Například jsme natáčeli záběry před zeleným plátnem v Montrealu, a později jsme tentýž záběr natáčeli se živými herci v Paříži. A samozřejmě to do sebe musí všechno zapadat. Tenhle film je mnohem komplikovanější než první, jak po stránce natáčecí, tak po stránce toho, kam se potřebujeme vydat, abychom dokázali celkem poskládat dohromady. Minule jsme se s postavami seznamovali, a tentokrát jsou velice aktivní. V tomhle filmu je mnohem více akce.“

Cílem týmu vizuálních efektů je vytvořit realistické Šmouly, kteří působí jako živé bytosti a mají skutečné city. „Vždycky doufám, že budou vizuální efekty dokonalé, že budou působit dojmem skutečně natáčených záběrů,“ říká Hoover. „V případě Šmoulů se vždy snažíme o to, abychom se drželi reality, snažíme se diváky přesvědčit, že skutečně existují a že pro ně platí fyzikální zákony našeho světa.“

Aby toho bylo možné docílit, je zapotřebí pozoruhodné kombinace techniky a umění. „Šmoulové mají srdce a duši - mají emoce, tak jako my,“ pokračuje Hoover. „Část toho je výsledkem způsobu, jakým animátoři postavy zpracují, samozřejmě, ale současně se na tom podílí i to, jak natáčíme: jak rychle se pohybuje kamera, jak daleko jsou schopni doskočit nebo jak běhají. Pořád se na ně musejí vztahovat zákony našeho světa.“

Druhou součástí této rovnice, jak vysvětluje hlavní animátor Sony Picture Imageworks Sebastian Kapijimpanga, jsou herecké výkony. „Do jejich grimas doplňujeme spoustu drobných detailů,“ říká. „Tak může být jejich výkon velice mnohavrstevný a realistický. Obzvlášť to platí v případě Šmoulinky, protože tenhle příběh je hlavně o ní - v jejím výkonu je množství nuancí a má širší rozmezí výrazových prostředků než v prvním filmu. Ve filmu se objevují některé velmi přemýšlivé okamžiky, ale také projevy radosti, na které jsme zvyklí.“

„Vypracovali jsme spoustu nových metod, jak Šmouly natáčet a zakomponovat je do našeho světa, kde mohou pracovat s reálnými předměty, prvky a lokacemi,“ míní Hoover. „Minule myslím všechny poměrně překvapilo, jak velice dobře fungovaly detailní záběry - detaily jsou úžasná věc, protože můžete vidět všechny detaily šmoulího obličeje a postavu to tak obohacuje. Tentokrát byl tedy Raja nadšený z toho, že s nimi můžeme pracovat aktivněji.“

Dalším zlepšením po stránce vizuálních efektů bylo zlepšení úhlů pohledu skutečných herců. „Minule jsme zjistili, že je pro herce velice obtížné dívat se Šmoulům přímo do očí a sledovat je pohledem, pokud něco dělají,“ objasňuje Hoover. „Můžeme umístit značky na zdi, ale jejich oči na ně reagují poněkud jinak, než by ve skutečnosti měly.“

Pro zdokonalení tohoto aspektu sáhl odborník na špičkové vizuální efekty po překvapivě jednoduchém řešení. „Používal jsem drát s malou červenou kuličkou, umístěný na stojan, který jsme mohli postavit v rámci scény kamkoliv,“ říká. „Bylo poměrně snadné ho později odstranit a herci měli k dispozici velice přesnou značku toho, kde se nacházejí jejich oči.“

Aby tvůrci filmu zachovali autenticitu Paříže a Šmoulů, celá řada akčních sekvencí vyžadovala předběžné efekty, zejména napínavá scéna s ruským kolem. „Poměrně těžko se to natáčí, protože jak zařídíte, aby se padesátimetrové ruské kolo kutálelo městem?“ ptá se Hoover. „Mohli jsme celou sekvenci vytvořit počítačově, ale to jsme nechtěli - chtěli jsme natáčet v Paříži a zabírat v co největší míře skutečné ruské kolo, což před nás stavělo hned několik úkolů.“

Tato sekvence vyžadovala k úspěchu použití řady různých technik. „Pracujeme se skutečným ruským kolem až do okamžiku, kdy se utrhne ze závěsů,“ popisuje Hoover. „Poté přecházíme na vizuální efekty. Vytvořili jsme počítačovou kopii kola. Natáčeli jsme pozadí v Tuileries Garden a na dalších pařížských lokacích a do těch jsme kutálející se kolo vložili.“

obrazek
V případě jednoho záběru - ve kterém kamera sleduje Gargamela, Hakuse, Vexy a Šmoulinku v autě a diváci zdánlivě jedou vedle něj - tvůrci filmu naložili patnáctimetrový kamerový jeřáb na rampu nákladního automobilu a poté s ramenem jeřábu kývali nahoru a dolů, aby vznikl dojem, že se kolo točí. Většina záběrů ale probíhala na zeleném pozadí - tvůrci filmu použili sadu kamer pro vytvoření kompletního pokrytí všech 360 stupňů, a také 180 stupňů široké pokrytí Paříže za oknem, a následně vše zakomponovali do záběrů Azarii coby Gargamela proti zelenému plátnu, které vytvořili v Montrealu.

Na filmu Šmoulové 2 znovu spolupracovala také celá armáda výtvarníků a animátorů ze společnosti Sony Pictures Imageworks, kteří měli na starosti počítačovou animaci postav. Zodpovídali za vše, co se týkalo veškerých postav - Šmoulů, Neplechů, Azraela a kačera.

„Všechny postavy, se kterými jsme pracovali v prvním filmu, už byly připraveny,“ popisuje vedoucí animátor Sebastian Kapijimpanga. „Nové postavy - Vexyho a Hakuse - jsme museli teprve objevit.“

„Vím, že jsme si každý Neplechy představoval nějak jinak,“ svěřuje se Gosnell. „Nejsou to Šmoulové, ale musejí vypadat velice šmoulovsky - mají jistou variantu šmoulí čepice i kalhot. Začínali jsme s vizí, že se jedná o děti otce, který o ně nepečuje, takže se nám líbil nápad, že své šaty někde našli. Nejdůležitější samozřejmě bylo, že nesměli být modří, protože to je cílem veškerého Gargamelova snažení - udělat z nich skutečné modré Šmouly. Takže jsou šediví, protože byli vytvořeni z kusu jílu, ačkoliv jsme jim udělali modré pihy, abychom naznačili, že se v nich svým způsobem někde hluboko ukrývá Šmoula.“

„Vexy měla vypadat hodně jako Šmoula, ale současně jsme chtěli, aby si vybrala poměrně specifické barvy oblečení a specifický styl - má 'šatník' plný oblečení, které někde ve městě našla,“ pokračuje Gosnell. „Hakus je prostě jen nezastavitelný divoch. Miluje svou sestru, je rád, když má někdo rád jeho, ale šijí s ním všichni čerti - má rád, když tropí neplechu.“

„Hakusovy tělesné rozměry se trochu liší od ostatních Šmoulů,“ vysvětluje Kapijimpanga. „To znamenalo, že jsme byli nuceni intenzivně experimentovat s odlišnými animačními možnostmi, abychom zjistili, jak se pohybuje. Vexy je podobnější ostatním Šmoulům, co se proporcí týče, ale liší se svým chováním. Je záludná a rozhodně nemá za lubem nic dobrého. Animovat takovou postavu je zábava.“

Pro film Šmoulové 2 musel Kapijimpangův tým vytvořit také fotorealistického kocoura (Azraela) a kačera (Victora po Gargamelově zásahu). „V posledních letech začíná být těžší poznat, co je skutečné a co počítačová grafika,“ míní Kapijimpanga. „Dostali jsme se myslím do stavu, kdy průměrný divák - například moje matka - nebude schopen rozlišit skutečného kačera od toho našeho.“ Jeho tým zodpovídal za celou řadu animací od nahrazení obličeje přes výrazná gesta až po vytvoření zcela počítačového kačera.

„V případě kocoura samozřejmě vše začíná studováním skutečných zvířat,“ říká. „Musíme začít tím, díky čemu působí kocourovy pohyby realisticky. Ale musíme to obohatit o trošku hereckého výkonu - jistý výraz v obličeji a širší možnosti pohybu. S tím pak pracujeme do té míry, aby to působilo komicky, ale ne natolik, aby vás to z filmu vytrhávalo a přestali jste věřit tomu, že jde o skutečného kocoura. Najít takovou rovnováhu není jednoduché.“

Podobné filmy

Kněz je poděs
(License to Wed) Mandy Moore a John Krasinski se chtějí vzít, ale reverend Robin Williams ...
dnes 13.55
Nova Cinema
Zelená je tráva
(Kicking & Screaming) Phil Weston je obyčejný muž, manžel a táta desetiletého syna. Jeho o...
dnes 18.15
Nova Cinema
Máma mezi Marťany
(Mars Needs Moms) Milovi unesli matku! Chvíli po tom, co se s ní pohádal a šel spát, jim n...
dnes 20.00
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.


Stanice
Nova Cinema
Datum
Po. 25.10.2021
Čas
17.55 - 20.00
Délka
125 min.
Typ
film
Specifikace
širokoúhlé vysílání, HD


Registrace
Přihlášení



Pátek 21. 1. 2022 Svátek má Běla
Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz