Škola základ života

Úspěšná studentská komedie, natočená na motivy divadelní hry profesora Jaroslava Žáka, se točí kolem neškodně neuctivého studentského časopisu Řev septimy, který napsal kdosi ze septimánů reálného gymnázia v Přívlakách, a který šplhoun Krhounek předal třídnímu učiteli. Časopis vzbudí v profesorském sboru pozdvižení, protože humorně pojednává o jeho členech. Zatímco mladý profesor Bartoš i starý moudrý pedagog Gábrlík dokážou přejít celou věc s humorem, jiní, třeba třídní učitel Lejsal nebo češtinář Holísko, zahájí v čele s ředitelem školy zuřivé pátrání po viníkovi, jehož přiznání se stává podmínkou zrušení zákazu účasti na sportovním turnaji. Nelítostné pátrání se tak stává rámem mozaiky veselých i vážných epizod ze života studentů i jejich profesorů, mezi nimiž vystupují do popředí zejména milé rošťárny Ády Čuřila, trable nové suplentky Boženy Lachoutové, omyly roztržitého matikáře Koďouska, legendární recitace básně Co je štěstí? a také aféra nejnadanějšího studenta Jindry Benetky, který ve slohové práci otevřeně kritizuje poměry na gymnáziu a je za to navržen na vyloučení.

Film Martina Friče měl obrovský úspěch hned po svém uvedení a dodnes se těší přízni diváků. Vznikl podle stejnojmenné hry, napsané pro divadlo D38 podle knihy Jaroslava Žáka Študáci a kantoři. Na mateřské scéně se dočkala více než sta repríz, hrála se i v Plzni, Ostravě a Brně, ochotnicky také v Jaroměři, tehdejším autorově působišti. Její satirický duch ovšem způsobil Žákovi řadu nepříjemností. Byl obviněn ze zesměšňování celého vzdělávacího systému, na své si přišla i cenzura. S podobnými potížemi se potýkal rovněž záměr převést příběh na plátno. Ministerstvo školství vytáhlo do boje. Zdařilý projekt zachránil teprve zásah Filmového poradního sboru, a tak se 11. listopadu 1938 mohli první diváci bavit na premiéře komedie, která se právem zařadila do zlatého fondu české kinematografie.