Na cestě po bangladéšské Dháce

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem se vypravíme do města tisíce rikšů, do chaotického přístavu i chudinského slumu, oslavíme bengálský Nový rok a společně se ztratíme v uličkách starého města (2019). Režie: J. Počtová

Dlouhý popis
Bangladéš je osmou nejlidnatější zemí světa a hlavní město Dháku a přilehlé oblasti nyní obývá téměř 24 miliónů obyvatel. Původ názvu města není znám, ale říká se, že pochází z bengálského slova 'dhaka', což znamená skrývat či ukrývat. Jasné ale je, že ve městě se jen těžko někde skryjete. Dháka je změtí nových a starých ulic, sbíhajících se k řece Padma, ležící na jednom z ramen veletoku Brahmaputry. Každý den se do města stěhuje za prací a kvůli zhoršujícím se životním podmínkám v pobřežních oblastech dva tisíce Bangladéšanů, a tak je Dháka nejrychleji rostoucím městem na světě a zároveň je i jedním z nejzalidněnějších. Vedle toho se město každým rokem propadá níže a níže, a pokud se vyplní předpovědi klimatologů a hladina světových oceánů stoupne, velké části bangladéšské metropole budou rychle zaplaveny. Dháka je zkrátka chaotické město plné hluku, lidí a neustálého chaosu. Například doprava je v Dháce opravdový zážitek, jelikož krásně barevná rikša (vozítko na kole) zdobí téměř každou ulici. Odhaduje se, že jen v Dháce jich jezdí až 800 000 tisíc. A to všechno skrze staré město, které je spletí uliček přeplněných malými obchůdky, neustále troubícími řidiči a změtí Bangladéšanů. Ve starém přístavu pak kotví obrovské lodě, které vyrážejí na cestu po Bangladéši a mezi nimi se proplétají stovky malých lodí, které převážejí místní z jedné strany řeky na druhou. Dháku trápí nejenom přelidněnost, ale i špatná ekonomická situace, a proto je snad v každé čtvrti k nalezení slum, který je pro mnoho obyvatel jediným místem k žití. Navštívíme místní školu, ve které se děti ze slumu doučují, aby byly schopné zvládnout výuku v normálních školách, ale i sirotčinec, ve kterém bydlí stovky dětí, které přišly o rodiče. Vedle toho ale oslavíme i bengálský Nový rok 1426. Novému roku se v bengálštině říká Pohela Boishakh. Pohela znamená první a Boishakh (nebo Baisakh) je první měsíc bangladéšského kalendáře, který vychází z hinduistického védského solárního kalendáře. Celé město se oblékne do červenobílé barvy a do ulic vyrazí průvody alegorických masek.
S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem se vypravíme do města tisíce rikšů, do chaotického přístavu i chudinského slumu, oslavíme bengálský Nový rok a společně se ztratíme v uličkách starého města (2019). Režie J. Počtová