Modrá krev III (2/10)

Bořek-Dohalští z Dohalic.
Chovej se čestně, mravně a svému stavu přiměřeně. Tuto moudrou myšlenku předků si z generace na generaci předávají členové starobylého rodu bezmála sedm století. Třetí řada dokumentárního cyklu o české šlechtě, která hrdě navazuje na kořeny svých slavných předků. Režie: A. Sirotková

Dlouhý popis
Chovej se čestně, mravně a svému stavu přiměřeně. Tuto moudrou myšlenku předků si z generace na generaci předávají členové starobylého rodu bezmála sedm století. Třetí řada dokumentárního cyklu o české šlechtě, která hrdě navazuje na kořeny svých slavných předků. Režie A. Sirotková (Premiéra)
První doložené zmínky o hraběcím rodu Bořek-Dohalských se objevují ve 14. století. Původním sídlem byla tvrz Dohalice u Hradce Králové. Křestní jméno Bořek, v rodu často užívané, se časem změnilo v příjmení. V dnešní době žijí u nás potomci větve Zikmundovy. Roku 1764 byli nejprve povýšeni do stavu svobodných pánů a po sedmi letech do stavu hraběcího.
Na rozdíl od jiných však neshromáždili mnoho hradů, zámků ani paláců. Bořek-Dohalští se vyznačovali silným vlasteneckým cítěním a za své hrdinské činy tvrdě pykali. Mimo jiné i o tom si bude František Kinský povídat s pokračovateli rodu. Jednoho z předků třeba týrali i v pověstném domečku na Loretánském náměstí. Měl za sebou těžký úraz, kdy mu havířský vozík najel na patu a přetnul Achillovu šlachu. "Otec si nikdy nestěžoval na to, co prožil ve vězení”, vzpomínal jeho syn Antonín. "Smál se absurdním situacím, jako když s Achillovou šlachou ležel v příbramské nemocnici na operačním sále, a i tam ho hlídali čtyři vydezinfikovaní bachaři, aby snad neutekl.”
František Kinský ale navštíví i představitele mladší generace. Třeba Antonín hrabě Bořek-Dohalský je i vynálezcem. Toto je jeho pojízdná sklárna, kterou nejen vynalezl, ale i sám sestrojil. Se sklárnou kočuje po různých koutech naší země. Zájem je veliký. A to ani obdivující diváci netuší, že šikovný konstruktér a foukající sklář je sám pan hrabě.