Megamysl

V dalekém vesmíru končí existence dvou planet. Obě jsou obydlené a rodiče se rozhodnou poslat svého potomka Megamysla kamsi do hlubin nekonečného vesmíru, aby zde vyrostl a zachránil se. Stejný nápad ovšem měl někdo i na oné druhé hroutící se planetě a vysílá stejnou cestou chlapce s nadlidskými schopnostmi Metromana. Ten dostává do vínku hromadu štěstí a veškerá smůla tak připadá Megamyslovi. Megamysl přistane na zemi uprostřed vězeňského dvora, kde ho vězni učí základy života. Jednoho dne ho za dobré chování pošlou do školy, kde se poprvé setká se svým rivalem Metromanem, který po příletu na Zemi vyrůstal v bohaté rodině. Mezi oběma chlapci se zrodí nepřátelství na život a na smrt, nepřátelství mezi super padouchem a dokonalým hrdinou. Jejich boj trvá léta a vypadá to, že je konečně na čase, aby někdo z nich porazil toho druhého. Proto Megamysl uskuteční plán a unese Metromanovu přítelkyni, reportérku Roxanne. Metroman ji zase zachrání a to se opakuje znovu a znovu. Když Megamysl konečně zvítězí, nedokáže uvěřit svému štěstí, dokud si neuvědomí, že díky smrti svého protivníka už nemá pro co žít..

Supermimina ve vesmíru

Osud je vtipálek. Řekněme, že jste dítětem na planetě Krypton a právě předtím, než planetu čeká zničení, vás otec odloží do vesmírného modulu a vrhne vás směrem k modré kouli zvané Země. Tam vás nalezne a vychová dobrosrdečný farmář, a vyrostete k tomu, abyste bojovali proti zlu ve všech jeho podobách - což je pro vás hračka, protože vaše kryptonská síla tu běžnou lidskou vysoce převyšuje.

Co se ale stane, když přistanete mezi lidmi, kteří nejsou až tak dobří? Co z vás bude?

Fajn, takže teď jste jedním ze dvou dětí ve vesmíru. Oba jste svými táty posazeni do vesmírných modulů, oba se řítíte k Zemi. A zrovna tak, jako je to v pohádce, kterou všichni známe a kterou máme rádi, vše závisí na tom, kde přistanete - jeden v honosném domě s milujícími rodiči (hurá!) a druhý ve vězení s maximální ostrahou (jejda!). Super síly vychovávané ve spořádaném domě střední třídy se rovnou zaměřují na konání dobra. Ale ty samé síly cvičené za mřížemi působí zcela opačně.

Vítejte v příběhu dvou mimin, které vyrostly, aby se staly životními protivníky: Megamysl, zlotřilý génius a Metroman, okouzlující klaďas.

Ve světě superhrdinů dostává superzloduch jen zřídka šanci hrát vedoucí úlohu - tato role je typicky rezervována pro švihácké a mužné hrdiny, kteří proti němu bojují. V impozantní 3D komedii „Megamysl“ je tradiční superhrdinský film obrácen naruby a veškerá pozornost je upřena na ďábelského génia.

Megamysl je egoistický a naprosto nemožný padouch usilující o převzetí Metro City. Každý jeho pokus o uskutečnění tohoto mistrovského plánu je však naprostým propadákem - a to vše díky Megamyslovu úhlavnímu nepříteli Metromanovi, milovanému hrdinovi celého města, oblečenému do bílých elasťáků.

Režisér Tom McGrath, tvůrce obou filmů Madagaskar, by možnost stát se padouchem uvítal. „Já miluji padouchy,“ říká režisér. „Už jako malý jsem fandil Darthu Vaderovi nebo kapitánu Hookovi. Fascinovaly mě jejich neuvěřitelné charaktery, kostýmy, technické vychytávky a hlavně hlášky. Vážně, největší zábava je s padouchy.“

McGrath právě dokončoval jiný animovaný film, když ho produkční společnost Bena Stillera a Stuarta Cornfelda Red Hour Films oslovila s nabídkou nového projektu DreamWorks Animation. Příběh se točí kolem superzloducha, který nešťastnou náhodou zničí svého úhlavního nepřítele. Následný nedostatek konkurence, s kterou by mohl soupeřit, zbaví jeho život smyslu.

Tím filmem byl „Megamysl“ a McGrath nabídku okamžitě přijal. Sám k tomu říká: „Bylo mi řečeno, že půjde o padoucha, který nešťastnou náhodou porazí svého nepřítele, následně si vytvoří nového nepřítele, s kterým může bojovat a nakonec musí povstat a stát se hrdinou sám. V centru toho všeho byl milostný příběh. Už jen s touto povrchní znalostí jsem si řekl, že to bude něco jedinečného - vyprávění příběhu z pohledu zloducha.“

Scénář z pera Alana Schoolcrafta a Brenta Simonse vycházel z dobře známých a oblíbených příběhů o superhrdinech, ale ptá se „co se stane, když bude příběh vyprávět druhá strana“. Úkolem DreamWorks Animation bylo vytvořit film o superzloduchovi, který ale bude sympatický, vstřícný a hlavně zábavný.

Přestože byl Megamysl společností Red Hour Films původně koncipován jako hraný film, postupně převládl názor, že příběh by vyzněl lépe v animované podobě. Navzdory odlišnému pohledu bylo potřeba, aby příběh obsahoval obvyklé znaky příběhů o superhrdinech, jen trochu jinak. Fanoušci takových příběhů, a těch bylo ve štábu dost, měli obavy, že hraný film by mohl působit spíše posměšně, než jako vážně míněný projekt. Pro McGratha bylo nejdůležitější zachovat respekt k žánru. Producentka Lara Breay k tomu říká: „Bylo pro nás důležité uvědomit si, že „Megamysl“ by neměla být parodie. Několik takových se už v minulosti natočilo a nebyly úspěšné nebo zvlášť legrační, aspoň podle našeho názoru. Kromě toho máme rádi filmy o superhrdinech, takže bychom nikdy nenatočili nic, co by je zesměšnilo. Čeho jsme ale opravdu chtěli dosáhnout, bylo, překvapit publikum. To publikum, které ze stovek existujících filmů a komiksů už dobře tento žánr zná. Chtěli jsme vědomě příběh převrátit a vytvořit ho tak, aby byl nový a překvapující dokonce i pro skalní fanoušky. Nic a nikdo v tomto filmu není tím, čím se zprvu zdá být, a to je to, co vzrušuje, uchvacuje, dojímá a baví.“

Režisér McGrath k tomu říká: „Pokud máte rádi filmy se superhrdiny, přinášíme vám naprosto odlišný pohled. Hodně jsme se pobavili se všemi těmi stereotypy, ale výsledkem je něco, co tu ještě nebylo. Navíc vyprávět takový příběh ve 3D je daleko větší výzva, než dělat to samé pomocí hraného filmu. Při vytváření animovaných filmů můžeme bez problémů míchat úžasné efekty i akční scény. Všechno tam je.“

McGrath cítil, že animace poslouží příběhu Megamysla a Metromana lépe. Díky neomezeným možnostem počítačové animace mohli filmaři plně ukázat divadelní charakter filmu i vztah mezi hrdiny a zloduchy. McGrath dodává: „Ve filmech o superhrdinech je vše lesklé, polykarbonová vlákna, metalické kostýmy. Pokud to ale jsou skutečně superhrdinové, budou skvělí i bez všech těch lesklých cetek.“

„Je to převyprávění klasického superhrdinského mýtu z pohledu zloducha,“ vysvětluje výkonný producent David James. „Jejich povahy mohou být často zajímavější než povahy hrdinů, mohou být i zbabělí. Když se na to podíváte takhle, bylo pro nás velkou výzvou udělat z Megamysla sympatického chlapíka, vytvořit mu minulost a nějaký vedlejší příběh, díky kterému ho bude moci publikum milovat.“ Producentka Lara Breay dodává: „Je to klasický příběh o spáse a vykoupení, ale odlišuje se tím, že jsme nikdy předtím neviděli superpadoucha, který povstane a stane se superhrdinou.“

Hledá se sympatický superzloduch, nenaplněný superhrdina, odvážná reportérka, pitomec za kamerou a poskok s akváriem místo hlavy

Vztah mezi Metromanem a Megamyslem je klasickou superhrdinskou/superpadoušskou dichotomií. Ti nejjednoznačnější zločinci bývají směšným odrazem hrdiny. Ten hodný charakterizuje ušlechtilost, hrdinství, sílu a potenciál lidstva, zatímco ten špatný ukazuje jeho chamtivost a touhu po moci.

Film „Megamysl“ si také pohrává s provokativní myšlenkou, že dobro a zlo nemůže existovat jedno bez druhého. „Vztah mezi Metromanem a Megamyslem je vzájemný,“ vysvětluje hlavní scénáristka Catherine Yuh Rader. „Megamysl věří, že se vzájemně respektují, že jejich bitvy provází jakási sportovní čest a že dobro a zlo jsou vzájemně propojeny. Megamysl považuje Metromana za svého největšího soupeře přesto, že s ním vždy prohraje.“

Poté, co je Megamysl poslán na zem z umírající planety na okraji černé díry, se ocitá ve vězení Metro City a je vychován těmi nejpodřadnějšími z podřadných. Stane se zločincem, ale jen proto, že věří, že to tak osud zařídil. Nějakou chvíli (a několik událostí spojených se superhrdinou) mu trvá, než si uvědomí výhody, které by měl jako hrdina - a také to, že osud může být spíše klikatou pěšinkou než krásnou rovnou cestou.

Aby „Megamysl“ dostal ten správný tón a vyváženost - a aby bylo možné najít něco milého na zločinci - se filmaři obrátili na génia komedie Willa Ferrella, který v originálním znění propůjčil filmovému padouchovi svůj hlas. „Obsazení Willa Ferrella bylo klíčové,“ říká Breay. „Má neuvěřitelnou schopnost zahrát bombastického egoistického zloducha umanutého ovládnout svět takovým způsobem, který z něj dělá nejen veselou, ale dokonce i milou postavu. Ukazuje nám zranitelnost a touhu, která je pod maskou tatrmana a vy nemůžete jinak, než mu fandit.“

Will Ferrell k tomu dodává: „Megamysl dělá, co může, aby byl silný, drsný a ďábelský a skutečně chce, aby ho všichni brali vážně. Ale nikomu nakonec strach nenahání. Možná je to proto, že je modrý - to není barva, z které byste měli hrůzu.“

Metromanův původ je stejný jako ten Megamyslův - rodné planety obou dvou sdílejí smutný osud. Metromanovi rodiče ho také poslali na Zem ve vesmírném modulu jen chvíli předtím, než byla jejich planeta zničena. Zatímco Megamysl přistál ve vězení, Metroman skončil v příjemném domě střední třídy. Tom McGrath říká: „Je to ten typ chlapíka, co dobře vypadá, dokonce už jako dítě, a který má všechno. Kromě toho umí létat a má laserové vidění. Má velmi lehký život už od dětství, zatímco Megamysl právě naopak.“

Opakem Megamysla je ve všech směrech Metroman. Prožil velmi privilegované dětství a ví to. Jeho síly se rozvinuly brzy. Už když byl batole, bylo pro něj hračkou létat kolem domu, zatímco držel svou náhradní matku. Díky troše štěstí a přirozeným schopnostem ho všichni mají rádi, jeho život je jednoduchý.

Metroman je v Metro City něco jako celebrita - je jeho zachráncem. Lidé z města k němu vzhlížejí a jejich víra v to, že Megamysla zničí, je neoblomná. Výkonný producent David James k tomu řká: „On je tak trochu jako ten prima chlapík ze střední školy, kapitán fotbalového týmu a prezident studentského výboru. Automaticky se předpokládá, že ho budete mít rádi.“

Tento nejskvělejší hrdina Metro City ale může mít ještě jednu tvář, takovou, kterou nikdo z jeho věrných fanoušků nevidí. James to vnímá asi takto: „Není třeba ho zatracovat, ale ten známý, velký, statný muž, kterého všichni milují, nemusí být ve skutečnosti tak skvělým chlapíkem.“

Megamysl je zasažen smutkem nad překvapivou porážkou, kterou Metromanovi zasadil. Celý svůj život strávil fyzickým i intelektuálním soupeřením se svým nepřítelem, a nyní je hra u konce. „Za smíchem šílence a přes své ďábelské hračky je Megamysl roztomile naivní a zranitelná postava,“ vysvětluje Rader. „Chce obnovit rovnováhu dobra a zla a získat tak zpět svůj smysl života.“

Na druhé straně Metroman díky své porážce uvidí nový smysl svého života. Připadá mu, jako kdyby ho všichni obyvatelé Metro City považovali za samozřejmost - proč se bát nebezpečí, když je Metroman pořád nablízku, aby nás zachránil? „Stejně jako je Megamysl označen jako „lump“, je Metroman označen jako „dobrák“, vysvětluje režisér. „A možná, že nechce být tím hrdinou, který vyčistí město. Chce udělat něco jiného. Takže v našem filmu si najde cestu, jak dosáhnout toho, po čem skutečně touží.“

Ne všichni zloduši jsou chladnokrevní zabijáci - zjistíme, že umějí i milovat. Megamyslovo srdce zlomí Roxane Ritchiová, drzá, chytrá a krásná novinářka, která stojí s mikrofonem uprostřed všeho dění. Roxane, zapálená novinářka s ostrým jazykem, je rukojmím téměř v každém Megamyslově pokusu o ovládnutí Metro City. Přestože je Metromanem vždy zachráněna, jeho pomoc není pokaždé úplně nezbytná. „Naše „krásná hrdinka v nebezpečí“ je silnější než cokoliv jiného ve filmu a je schopná se postarat sama o sebe,“ říká McGrath. „Je vtipná a sarkastická. Bylo zábavné pohrávat si s myšlenkou na to, že by zločinec a hrdinka mohli tvořit pár, jako kdyby Lex Luthor a Lois Laneová zjistili, že mají více společného, než si byli schopni představit, dostali příležitost to zkusit spolu - a ono to vyšlo.“

Tina Fey, která v originálním znění namluvila Roxane, dodává: „Mám ji ráda. Je silná a zároveň vřelá. Líbí se mi, že ve skutečnosti nemá z ničeho strach. A samozřejmě se mi líbí všechna ta pozornost - tedy jí se líbí všechna ta pozornost.“

Rozevlátá Roxane má na Megamysla zvláštní vliv. Díky tomu, že se vždy vyskytovala v jeho životě (jako oběť ve všech jeho plánech), dává příběh těmto dvěma postavám možnost, aby se skutečně navzájem poznaly. Tom McGrath vysvětluje, že díky vztahu s Roxane začíná Megamysl vidět na světě dobro. „A spolu s vámi všemi věřím,“ pokračuje, „že jakmile poznáte lásku, začnete se na svět dívat úplně jiným způsobem. To je to, co ho skutečně zasáhne a nakonec mu dovolí, aby se stal hrdinou, povstal a zachránil svět.“

Megamysl však není jediným, kdo je do krásné Roxane Ritchiové beznadějně zamilovaný. Reportérčin kameraman Hal Stewart má na Roxane políčeno už léta. Při společné práci ji vídá pouze přes čočky své kamery. Říká se, že Roxane chodí s Metromanem, ale Hal by si moc přál být sám tímto chlapíkem.

Animátoři pro postavu, ze které se stal naprostý pitomec, pro postavu, jejíž superhrdinská kariéra měla jepičí život a ze které se nakonec vyklubal nebezpečný superzločinec Hal/Triton, hledali inspiraci ve zlaté éře komiksu. Výkonný producent David James ho popisuje jako líného kameramana, flákače, spíše kameramanova podržtašku, stravovaného závistí a nenávistí.

Ve svém bláhovém pokusu o vytvoření nového hrdiny předal Megamysl Halovi super síly (měníc ho na superhrdinu Titana), ale Halovy záměry rozhodně nejsou ušlechtilé. Díky několika náhodám dostane svou příležitost a myslí si, že s nově nabytými supersilami nakonec Roxane dostane. Jenže Roxane dává před supersilami přednost tomu, co je uvnitř. Odmítne Hala a ten se díky tomu vrhá na stranu temné pomsty.

Breay k tomu říká: „Megamysl si bohužel zvolil toho nejhoršího možného člověka. Hal nakonec skončí jako daleko horší zločinec, než jakým kdy býval Megamysl.“

Za kamerou ve filmu jako Hal promlouvá mladý komediální herec Jonah Hill, který o Halovi říká: „Nemyslím si, že by byl Hal zlý. Cloumají s ním emoce - vídá Roxane každý den a možná, že jen špatně pochopil některé její gesto nebo poznámku.“

Zloduch je tak dobrý, jak dobrý je jeho lokaj a Megamysl si nemůže přát loajálnější doprovod, než jakým je Poskok. Ten byl pověřen Megamyslovými rodiči, aby dohlížel na jejich dítě. Poskok tak věrně stojí po boku svého super inteligentního pána od samého začátku. Celý štáb si tuto postavu zamiloval, což bylo vzhledem k jejímu vzhledu vytvořenému v laboratoři jako něco mezi rybou, gorilou a robotem, nečekané.

Vztah mezi Megamyslem a Poskokem zdaleka není vztahem pána a lokaje. Znají se už od útlého dětství a jejich vztah je jedním z nejpevnějších v celém filmu. Megamysl je snílek a Poskok je jeho praktickou základnou. Může namítnout, že skok možná není ideálním řešením, ale Megamysla nezastaví - pouze doběhne pod útes a postaví síť.

Někdy ale takovou pomocnou ruku potřebuje i nejhorší padouch. Poskok je šikanovaným osobním asistentem, jehož práce spočívá v tom, že žehlí průšvihy ďábelského génia. Je však také srdcem celého filmu, loajálním hlasem rozumu, nejlepším přítelem, který nakonec Megamysla zachrání před sebou samotným.

K tomu dodává režisér: „Celé je to o vztahu mezi Megamyslem, Roxane, Metromanem a Halem, takže jsme tu měli něco jako milostný čtyřúhelník - jako protiklad ke klasickému milostnému trojúhelníku. Zajímavá je na tom dynamika mezi těmito postavami a vztahy, které se buď upevňují, nebo uvadají. A samozřejmě 3D a létající superhrdinové!“

Jak vypadám?

Megamyslův zjev zpočátku hodně odrážel stereotypní představy o mimozemšťanovi, ale jeho podoba se v průběhu procesu tvorby filmu měnila. Umělecký ředitel Timothy J. Lamb vzpomíná: „Původně měl Megamysl podobu vychrtlé bytosti s obrovskou hlavou. Příběh ale vyžaduje, aby tato postava vypadala jinak. Megamysl je legrační, stejně jako jeho romantický zájem o Roxane, a bylo důležité zajistit, aby podoba této postavy odpovídala všem aspektům příběhu - ne pouze představě modrého mimozemšťana, který se snaží vyvolávat paniku.“

Psychologové vědí, že okolí, které jedince obklopuje, o něm řadu věcí vypovídá, a Megamysl v tomto není výjimkou. Lamb vysvětluje: „Jako postava je Megamysl jeden velký chaos. Vše, co ho obklopuje, jsou části a kousky věcí. Proto je jeho doupětem opuštěná elektrárna.“

Prvotní pojetí Poskoka (stejně jako ostatních postav) podstoupilo svou obvyklou proměnu během procesu tvorby. Jeho původní vzhled připomínal gorilu bez hlavy, ale plánem bylo upravit Poskoka tak, aby jeho tělo robota vypadalo jako gorila, s rybou v kulatém akváriu místo hlavy. Tvorba vzhledu této postavy byla komplikovaná - Poskokovo tělo je téměř samostatnou postavou, stejně jako je samostatnou postavou mluvící ryba v akváriu.

Metroman je víc než jen pěkný vzhled a svaly. Pod všemi jeho svaly a super silami se skrývá komplikovaná povaha. První animace Metromana připomínaly vzhled uhlazených obchodníků, ale později se tvůrci zaměřili spíše na obtížnou situaci, ve které se ocitl. S tímto pohledem se změnil i Metromanův vzhled - stal se přesvědčivou a upřímnou postavou, přestože měl i nadále pořádné svaly a nosil elasťáky.

Všechny pověsti o supermanech mají své krásné hrdinky, které se dostanou do nebezpečí. Některé z těchto hrdinek ovšem nebezpečí nahradí stejnou dávkou síly a drzosti. Roxane Ritchiová je v centru milostného zájmu většiny mužů z tohoto filmu, takže pro tvůrce bylo důležité vystihnout její krásu a zároveň ukázat sílu jejího charakteru. Umělecký ředitel Lamb říká: „Připadalo nám, že se k postavě Roxane hodí krátký sestřih. Výzvou bylo, zachovat Roxaninu ženskost i s takto zastřiženými vlasy.“

Také v animovaném filmu vyprávějí postavy své příběhy i jinak než použitím slov. Správný popis postav je klíčový pro dobře vyprávěný příběh. Přestože je Megamysl vyzáblý modrý superpadouch, publikum mu fandí. Má obrovskou modrou hlavu, velké oči, je to prostě takový fakt divně vypadající chlápek. Ale tenhle týpek překypuje množstvím podmanivých emocí, které do něj animátoři vložili.

To, co bylo pro tvůrce filmu rozhodující a bez debat, bylo vytvořit film „Megamysl“ v lehkém tónu tak, aby bavil. Producentka Denise Nolan Cascino říká: „Tom dal tomuto filmu ducha, který dělá příběh zábavnějším. Postavy jsou roztomilé a okouzlující a vy držíte palce tomu „zlému“ prostě proto, že se tak strašně moc snaží … i když to vše dělá z úplně špatného důvodu.“

Hlavní scénáristka Catherine Yuh Rader je přesvědčená, že poselství filmu je mnohem důležitější než rychlé akce a dobrodružství. Zpočátku měla obavy, aby „Megamysl“ nebyl pouze skvěle udělaným filmem pro fanoušky komiksů o superhrdinech - ale film je nakonec současnou, upřímnou a  neuctivou romantickou komedií.

Producentka Cascino si dala za úkol zachovat filmu jeho komiksové kořeny a zároveň nabídnout to, co publikum hledá v tradičních filmech o superhrdinech. Sama o své roli říká: „Byla jsem takovým hlasem zvenku. Na filmu pracovali lidé, kteří velmi dobře znají komiksy o superhrdinech a berou je opravdu vážně. Líbí se mi myšlenka, že jsem tím hlasem zvenku, který pomáhá zajistit, že film má daleko širší rozpětí a působivost.“

Tvorba světa, který je neobyčejný a uvěřitelný zároveň, vyžaduje prvotřídní umělecké vedení. Výkonný producent Davis James vysvětluje: „Tim Lamb je uměleckým ředitelem a zároveň výborným ilustrátorem. Tim a jeho tým velmi pomohli předat informace o vzhledu, pocitech a hmatatelné kvalitě Megamyslova světa - zachovávali kontinuitu během celého procesu vytváření filmu od hrubých náčrtů postav k jejich vymodelování, povrchu až po osvětlení.“

„Všichni, kdo se na tvorbě podíleli, vnesli do jejího procesu obrovské množství umělecké zručnosti i schopností,“ tvrdí James. „Je fascinující vidět, že to, co bylo jednou zárodkem myšlenky, skica, se stalo skutečností - velká bitva v popředí imaginárního města, které vypadá jako skutečné.“

„Každý, kdo umí zacházet s touto technologií, je umělec,“ říká McGrath. „Můžete s nimi mluvit jako se skutečnými herci. Krása animace spočívá v tom, že pokud ji děláte dobře a pokud máte celistvý příběh, pak každá jednotlivá věc ve filmu může zvýraznit celý příběh - od obecných věcí jako je osvětlení, až po ty nejjemnější detaily, jakými jsou třeba graffiti v Metro City.“

McGrath pokračuje: „Skvělým nápadem bylo ukázat v tomto filmu velkou bitvu mezi výrazně, ale zcela odlišně stylizovanými idoly - něco jako bitva mezi Elvisem a Alice Cooper. A díky všem, kteří se na filmu podíleli, slovník obou idolů i vše, co je v nich a čím jsou, je dělá jasně odlišnými.“

„Je zábavné pracovat na tom, co dělá z Megamysla zloducha, protože všechny tyto detaily vypadají jako z rokenrolového koncertu v aréně. Megamysla můžeme vnímat trochu jako člena motorkářského gangu, oblečeného do spousty kůže s hřeby a nýty, a protože je vynalézavým géniem, máme stejný pocit i ze všech těch šikovných věciček a velkých strojů, které ho obklopují.“

Nechme ale bitvy rockových hvězd stranou - publikum nebude zajímat příběh filmu, který je ničím neosloví. „Jednou z věcí, o které se vždy snažíme, je, přiblížit tyto fantastické světy něčemu, čemu může publikum věřit,“ vysvětluje James. „Prostředí by nikdy nemělo zastínit postavy. Mělo by být každému z nás tak důvěrně známé, abychom ho přijali, ale ne tak komplikované, abychom jej potřebovali vysvětlovat.“

Vytvoření viditelných a hmatatelných znaků osobností jednotlivých postav je klíčem k tomu, aby jim diváci porozuměli. „Jednou z věcí, které jsme na tomto filmu udělali, bylo vytvoření Megamyslovy myšlenkové mapy. Celé umělecké oddělení vytvářelo jeho způsob přemýšlení ve všech okamžicích jeho pokřivené a komplikované slávy, protože všechno v jeho světě z tohoto myšlenkového procesu vychází. Neustále jsme hledali nové způsoby, jak udělat superhrdinské sci-fi co nejhumornějším.“

Bez ohledu na to, odkud se tento humor bere, hraje štáb s publikem vždy férovou hru. „Abychom posílili věrohodnost našich postav, často chodíme na improvizované semináře nebo na setkání, kde se probírají situace z reálného života. Můžeme si také pozvat herce nebo jiného umělce „zvenku“ a mluvit s ním o „vlivech“ a „tlacích“ - jaká je neverbální komunikace člověka, který cítí sílu, tlak nebo energii proudící jeho tělem,“ vysvětluje výtvarník Damon Riesberg.

Úkol udržovat veškerou energii v pohybu, připadl ředitel přípravné vizualizace Kentu Sekimu, který s filmaři spolupracoval už od prvních momentů tvorby nového filmu. Seki vytvořil „herní plán“, který zajistil, aby se veškerá filmařina - od záběrů kamery až po osvětlení - shodovala s vizí režiséra McGratha.

„Všichni jsme viděli hodně akčních filmů a filmů o superhrdinech,“ dodává animátor Nol Meyer a pokračuje. „V „Megamyslu“ je mnoho odkazů na různé filmy. Inspirovali jsme se japonskými animacemi, kung fu, filmy o superhrdinech. Vše jsme převedli do své vlastní filmové řeči - ať už to byl jen jeden záběr nebo pohyb kamery nebo třeba pocit, který jsme chtěli dostat z konkrétní scény. A právě tahle řeč vypovídá o celém filmu.“

Návrhy krkolomných akčních scén předložili Meyer, Seki a previzualiční tým svým vlastním způsobem. „Rozdíl mezi „Megamyslem“ a ostatními filmy o superhrdinech je ten, že my jsme dělali komedii, která kromě toho byla i filmem o superhrdinech. Chtěli jsme chladnokrevné akce tradičních superhrdinských filmů začlenit i do toho našeho, ale neustále v něm udržovat komediální ladění.“

Pro zdůraznění komediálního tónu a pro podporu emocí a akcí ve filmu se filmaři obrátili se žádostí o hudbu na skladatele Lorne Balfe a na vítěze Academy Award, sedmkrát nominovaného Hanse Zimmera. „Hans napsal hudbu snad ke všem filmům o superhrdinech, které byly v minulém století natočeny,“ žertuje McGrath. „V tomto případě se jim líbila možnost složit hudbu pro superhrdinu jinak než je obvyklé, tak, aby odpovídala našemu pojetí tohoto žánru.“

„Myslím, že jsme se opravdu zaměřili na to, abychom vytvořili půvabný a upřímný film,“ pokračuje McGrath, „a našli přesné odstíny vyjádření hudby, působivosti a rozsahu. Myslím, že to nás na té práci bavilo. Filmy o superhrdinech bývají velmi temné a velmi dramatické. Protože tohle je ale komedie, všichni napnuli svaly - a vytvořili srdečnou komedii plnou akcí. Protože všichni už za sebou mají spoustu filmů o superhrdinech, je skvělé pracovat s někým, kdo má tyto zkušenosti a zároveň chce věci vidět i z jiného úhlu pohledu a hledat nové způsoby, jak zdůraznit příběh o ničemovi s duší hrdiny.“

Metro City... A jeho pozadí

Přestože měl tým DreamWorks Animation z předchozích filmů už bohaté zkušenosti s tvorbou různých světů, úkol vytvořit Metro City bylo něco nového. James to vysvětluje takto: „ Nikdy předtím jsme nedělali tak velké město. Když jsem viděl návrhy filmu „Megamysl“, bylo mi jasné, že budeme cestovat celým Metro City spolu s našimi létajícími superhrdiny. Museli jsme být schopni slétnout dolů těsně vedle nějaké budovy, zase vzlétnout, vyletět na nejvyšší budovu a dívat se z této perspektivy. To pro nás byla velká výzva.“

Protože Metro City je obrovské a detailně propracované, dali si tvůrci záležet na tom, aby detaily filmového města neodváděly pozornost od postav a příběhu. „Chtěl jsem, aby animace a práce kamery byla co nejefektnější,“ říká David James. „Ale samotný design nesměl být tak složitý, abychom jej museli vysvětlovat.“ Jako inspirace pro Metro City sloužila týmu animátorů skutečná města. S kamerami v místech, jako je San Francisco, byli filmaři schopni pochytit pravou míru detailů v reálných městech.

Čím je ale město bez obyvatel? Tvůrci měli v rukávech pár es, s nimiž vytvořili co možná nejrozmanitější a jedinečné lidi. „Tvorba těchto vedlejších nebo zcela okrajových postav je největší zábava, protože tady se fantazii meze nekladou,“ vypráví nadšeně umělecký ředitel Lamb.

Aby bylo možné vytvořit co nejvíce variací, musel tým najít způsob, jak vytvořit velké množství obyvatel bez nutnosti trávit nepřiměřeně mnoho času na úpravách jedinečného vzhledu každého z nich. Přišel čas pro technická kouzla, o kterých Lamb říká: „Použili jsme automatický program, který nám umožnil vytvářet rozdílná těla - vysoká, štíhlá, tlustá, hubená, stará, mladá. Od toho jsme se odrazili a pak už jsme jen mixovali a přidávali na ta těla v průběhu filmu rozdílné hlavy. Zahráli jsme si tak trochu na Boha, aniž bychom vytvořili celek.“

Superhrdinové míří přímo na Vás

ublikum se může 3D filmy kochat už nějakou dobu, ale teprve v nedávné době se tato forma stala běžnou i v animovaných filmech.

Ředitel přípravné vizualizace Kent Seki pokračuje: „Kdybyste dnešní akční film ukázali publiku před 20 lety, lidé by se zbláznili. Tempo střihu je tak rychlé a boří tolik tradičních pravidel, překračuje určité hranice. Dnes to ale chápeme, publikum je daleko sofistikovanější a přizpůsobené tomuto střihačskému rytmu. 3D je to samé. Za 10 let budeme mít filmy, které bychom nemohli ukázat dnešnímu publiku, protože by nevědělo, jak se na ně dívat. Použitím 3D začínáme vytvářet doplňkovou filmovou řeč. Ve filmařině teď s renesancí 3D zažíváme skvělé časy.“

Supervizor 3D Phil McNally souhlasí: „3D je normální, 2D je daleko méně zajímavé,“ říká McNally. „Dokonalý zážitek z filmu je pocit, že žijete ve fantastickém snu. Pokud toto dokážeme vytvořit tak, aby to bylo reálné, dovolíme publiku vstoupit na toto snové místo a dát příběhům život. To by byl ideální způsob, jak příběhy vnímat.“

A nejsou to jen velké exploze nebo impozantní bitvy, ve kterých se vyplácí zkušenost - McNally věří, že Poskok je ten nejlepší příklad, jak ukázat možnosti 3D. „Poskok má akvárium na hlavě a pokaždé, když se na něj podíváte, uvidíte detailní světelné lomy a odrazy. Rád se na něj dívám, je to pro mě prostorově zajímavé. Je to, jako kdybyste se na něj dívali přes lupu, vidíte všechny vlnky a pohyby. Je to vážně super.“

Digitální filmové finesy, které umožňují vytvořit takovou postavu, jakou je Poskok, staví McNallyho a ostatní umělce do role příslovečných dětí ve 3D obchodě se sladkostmi, takže občas byla namístě trocha zdrženlivosti. Animátor David Lipton k tomu říká: „Občas jsme si říkali, jestli by nebylo skvělé, kdyby něco letělo přímo na kameru. Pak jsme se ale vžili do pocitů publika a nešli jsme za určitou hranici. Zvolili jsme přiměřenost, která vtáhne diváka do děje a nepustí ho. Pokud by něco vyskočilo z obrazovky, diváka to z děje spíše vytrhne.“

Zatímco 2D je naprosto využitelný nástroj pro vykreslení postav a jejich osobností, Phil McNally věří, že 3D je perfektním zvětšovacím sklem animace a všeho, co dokáže. „Animace probouzí postavy k životu. 3D jen přidá další vrstvu. Takže i když jsme pracovali na mnoha 3D filmech DreamWorks, je stále běžné, že když se podíváme na první záběry 3D filmu, jsme ohromeni. Jsem vždy jako omráčený, když stojím před těmito postavami a vidím, že jsou skutečné.“

Hledání síly

Producentka Denise Nolan Cascino říká: „ Myslím, že jedním z největších důvodů, proč jsou mýty o superhrdinech tak populární, je, že rádi fantazírujeme o tom, že všechno je možné. Jaký by byl skutečný život se superschopnostmi? Vytvořili jsme tento typ fantastického dobrodružství, ale bez zbytečného množství temnoty, která superhrdinské příběhy občas provází. V „Megamyslu“ je možné vše, ale v průběhu těchto dobrodružství se budete smát.“

„V první řadě je to velmi veselý a zábavný film,“ shrnuje producentka Lara Breay. „ Ale je to také srdečný příběh lásky a vykoupení. Mimořádné pro nás, kteří jsme na filmu pracovali, bylo to, že šlo o největší film, o jaký jsme se kdy pokusili z hlediska složitosti a technických problémů, které jsme museli překonávat. Tohle, samozřejmě, diváci vědět nemusí a nemusí je to ani zajímat. Sedí na svých místech a sledují neuvěřitelný příběh, a v tomto, doufám, jsme svůj úkol splnili.“

„Příběh o Megamyslovi je vlastně příběhem o vykoupení,“ uzavírá režisér Tom McGrath. „V podstatě říká, že je jedno, co od života dostáváme, a je jedno, co všechno zkazíme - nikdy není pozdě udělat správné rozhodnutí. Na konci příběhu Megamysl nalezne svou pravou povahu a stane se takovým superhrdinou, jakého Metro City ještě nezažilo. Je sice trochu zmatený, ale nakonec vše zvládne.“

Will Ferrell (rozhovor)
Ahoj, Wille. Ty jsi hlas ďábelského Megamysla. On vypadá vážně skvěle. Měl jsi možnost ovlivnit jeho vzhled?

Ještě než jsem se o tomhle projektu doslechl, říkal jsem „Abyste všichni věděli - pokud budu dabovat, tak jedině postavu v kožených kalhotách. To je moje jediné přání.“

Vážně? A oni souhlasili?

Ano. Bylo to ve stylu: „Není problém, už teď je přání splněno.“

Jaké to je hrát v animovaném filmu po boku takových hlasů jako jsou Brad Pitt, tvá kamarádka Tina Fey, Jonah Hill, David Cross, Ben Stiller a mnoho dalších?

Bylo to úžasné, protože jsem moc animovaných filmů nenamluvil, a dělat na tom s takovými skvělými lidmi byla jen třešnička na dortu. Skvělé také bylo pracovat na Megamyslu s producentem Jeffreyem Katzenbergem. Moc se mi taky líbila myšlenka filmu, která je podle mě hodně originální - témata jako zvolit si dobro nebo zlo, napravit se, porazit konkurenci. Může se záporák stát klaďasem?

Líbí se mi přízvuk, se kterým vyslovuješ slovo Megamysl. Je britský?

Ach jo, to mě mrzí, že jsi to nepoznal. To byl litevský přízvuk a akorát to ukazuje, jak blbě umím napodobovat.

Ale no tak, Wille!

Jo, je to přízvuk někoho, kdo si myslí, jak není důležitý. Když jsme diskutovali s režisérem Tomem McGrathem, shodli jsme se, že tahle výslovnost bude pro Megamysla nejlepší, aby skryl svoji nejistotu.

Které zvláštnosti máš s Megamyslem společné?

Zvláštnosti? Mám ve sklepě hodně kožených kalhot. Nenosím je, ale prostě je tam mám. A jedna část mého těla je také modrá, ale to nechci rozebírat. Tenhle defekt mám už od narození. Tak to mám s Megamyslem společné.

Co tvoje děti říkají na to, že jejich táta hraje v animovaném filmu?

Moje děti z toho byly nadšené. To bylo poprvé, kdy nějak ohodnotily film, ve kterém se vyskytuju. Na jednom z plakátů je Megamysl jako miminko, z čehož je můj tříletý syn naprosto unešený.

Ve filmu je scéna, kdy Megamysl dosáhne všeho, co si kdy vysnil, ale i přesto je nešťastný. Stalo se ti to někdy také?

Jako osobně? Vždycky jsem chtěl obeplout svět v podomácku vyrobené lodi. Tak jsem si ji vyrobil… teda, nechal vyrobit, a vyrazil. Druhý den na moři jsem si uvědomil, že zaprvé nejsem námořník a zadruhé, že nemám vůbec žádné ponětí o životě na moři. Neobtěžoval jsem se s nákupem surovin a v ten moment jsem byl nešťastný. Myslel jsem, že mám všechno, ale opak byl pravdou. Tak to je jeden z příkladů.

Taháš mě za nos.

Tak jo. Nebylo to moře, ale jezero Havasu. Od začátku jsem to podělal - to se snažím říct.

Megamysl a Metroman jsou soupeři. Máš také svého soupeře?

Ano. Můj úhlavní nepřítel už před tímhle filmem byl David Gross, který namluvil mého asistenta Bystrobota. Ale během práce na filmu jsme si všechno vyříkali.

Poznáváš se, když se podíváš na obrázek Megamysla?

Ne, to ne. Podle mě nevypadá jako já, i když… Možná máme podobnou pusu a také hodinky. Chtěl bych mít jeho obvod v pasu. Je těžké udržet si váhu, když je člověk starší. Že ano?

Jasně. To je další výhoda toho pracovat na animovaném filmu - můžeš vážit kolik chceš. Nemusíš vůbec posilovat.

Ano!

V nahrávacím studiu jste si museli při improvizaci dost vyhrát.

To jo. V tomhle ohledu je dost svoboda - můžeš svým stylem dojít přesně k tomu, co je potřeba. Co ale na tomhle stylu projektů není úplně doceněno, je to, jak těžké je správně artikulovat vhodnou emoci.

To je na tom to nejtěžší?

Jo, pro mě ano. Hrát komedii je jedna věc, ale dělat tohle často a důkladně, si už vyžaduje hodně píle. Takže to pro mě bylo nejtěžší.

Tom McGrath tě v nahrávacím studiu spojil s Tinou Fey, abyste mohli společně improvizovat.

Jo. Mohli jsme se tak oba vyhecovat a našim scénám to velmi prospělo.

Nejlepší na účinkování v animovaných filmech je určitě žádný make-up a žádné kostýmy, co?

Ano, ale aby bylo jasno, neměl jsem na sobě jen tak nějaké tričko a propocené kalhoty. Nosil jsem oblek, upravené vlasy i make-up. Jsem přece profík.

Wille, změňme téma. Jaké bylo pracovat s herci jako Diego Luna a Gael García Černal na tvém nadcházejícím filmu „Casa de mi padre“?

Diego a Gael jsou skvělí. Byli jsme strašně nadšeni, že se uvolili participovat na tomhle ztřeštěném španělském filmu. Oba jsou moc milí. Jsou to skvělí komediální herci stejně jako herci mnoha dalších žánrů. Jsem moc rád, že jsem s nimi mohl pracovat, v tom filmu hrají skvěle.

Umíš španělsky?

Poquito.

Díky, Wille.

Bylo to fajn.