Recenze
Před několika lety se na stříbrná plátna a později na televizní obrazovky „přivalil“ jeden z nejznámějších hrdinů. Nebyl to však žádný Batman, Superman či Spider-man. Byl to starý dobrý Zorro mstitel. Celovečerní film založený na komiksu o neohroženém zastánci chudých Kaliforňanů před zrádnými Španěli se dočkal mnoha změn. Nejvýraznějšími bylo pozměnění hlavních postav příběhu a jejich osudů. Zatímco v původních příbězích zachraňoval mladý Diego de la Vega, ve filmovém zpracování už byl na tuto roli starý. To mu ovšem nezabránilo v tom najít si učedníka a sebe samého přetvořit na mentora. A tak se novým Zorrem stal zlodějíček Alejandro, který se mohl pochlubit rysy Antonia Banderase. Společně s Diegem překazili zlotřilému Monterovi jeho plány a Alejandro se v závěru oženil s krásnou Elenou. A aby toho nebylo málo, narodil se jim syn Joaquin.
Legenda o Zorrovi se odvíjí celých deset let po prvním dílu (Zorro: Tajemná tvář). Kalifornie se chystá k připojení svého státu k Unii (budoucí USA). Jenže, co by to bylo za film, kdyby se neobjevil někdo, kdo tomu chce zabránit. Několik obchodníků a magnátů se rozhodne zničit světlou budoucnost obyvatel slunečné Kalifornie. A jediný, kdo jejich plány může překazit je starý „lišák“. Problém je v tom, že Alejandro, který stále nosí černou masku již několikrát slíbil své ženě, že přestane s nočními dobrodružnými výlety. A díky jejich častým hádkám se rozhodnou svůj manželský svazek rozvázat. Alejandro tedy řeší dva problémy. Musí dát do pořádku svůj rodinný život a zabránit nepravostem.
Se sequely úspěšných titulů je to vždy těžké. Jako vždy totiž vznikají ty dobré a špatné. Legenda o Zorrovi patří, bohužel, do té druhé kategorie. Jako v každém pokračování, i zde najdete něco, čeho přibylo. Normálně to bývají akce či vtip. Tedy základní kameny, každého dobrodružného akčního snímku. Tvůrci druhého Zorra se však nerozhodli pro další akční jízdu jakou byla vynikající jednička. Rozhodli se pro jakési rodinné drama okořeněné akcí a vtipem. Což nebyla zrovna šťastná volba. Pro upřesnění by se Legenda o Zorrovi dala nejlépe přirovnat k druhému dílu Mumie od Stevena Sommerse.
I zde se totiž na nejdůležitějších částech příběhu podílí celá filmová rodina. U Mumie to byla Evelyn, její bratr, manžel Rick a jejich syn, který byl k vydržení jen s velkou dávkou trpělivosti. Zde je to Elena, Alejandro a Joaquin. Co se týče dospělých hrdinů, s těmi by problém nebyl. Už v prvním díle vše stálo převážně na nich, ať šlo o pošťuchování, romantickou linii nebo akční pasáže. Hodně dolů je ale táhne mladý Joaquin, kterého klidně nazvu nejotravnější dětskou filmovou postavou za poslední pětiletku. Tahle postava je protivná sama od sebe. Jenže scénárista jí ještě přidává. Joaquin je totiž přesný odraz svého otce. Šermuje jako bůh, vyskakuje z oken, jezdí na koni, trousí hlášky (nutno podotknout, že dost trapné) a měl by být asi hodně „cool“. Jenže není. Copak už jste někdy viděli desetiletého kluka, jak si podává dospělé šermíře? Já tedy ne, a ani to vidět nechci.
Frustrující je také to, že se příběh, který má nějaké dvě hodiny, neskutečně táhne a přitom si na konci nebudete pamatovat, co se tam vlastně dělo. Pořád se jen mluví a když se vynoří nějaký akční prvek, tak i přesto, že je hezky natočen, působí prvoplánově a dost lacině. Například situace ze začátku filmu, kdy Zorro metá salta a působí spíš jako bavič, který si užívá slávu, než jako hrdina, který nestojí o popularitu a jde mu o lidi.
Pokud bych měl vinu na někoho hodit, vybral bych si jednoznačně scénáristy, kteří zjevně neměli svůj den a také režiséra Martina Campbella. Od Campbella bych takové selhání vůbec neočekával, už jen proto, že je tvůrcem tak kvalitní Tajemné tváře. Pochvalu si zaslouží alespoň kamera a solidní hudební podkres.
Neříkám, že je Legenda o Zorrovi vyloženě špatný film. Rozhodně má pár světlých momentů. Jenže jich je příliš málo na to, aby se hodnocení vyšplhalo nějak vysoko.
Hodnocení 5/10
