Krycí jméno U.N.C.L.E.

Hlavními postavami filmu Krycí jméno U.N.C.L.E., zasazeného do první poloviny šedesátých let minulého století, do doby vrcholící studené války, jsou agent CIA Solo a agent KGB Kuryakin. Oba agenti jsou nuceni odložit dlouholeté nepřátelství a spolupracovat na společném úkolu překazit plány tajemné mezinárodní zločinecké organizace, která chce šířením jaderných zbraní a technologií destabilizovat křehkou rovnováhu sil ve světě. Dvojice agentů má k dispozici jediné vodítko - dceru zmizelého německého vědce, která je klíčem k proniknutí do zločinecké organizace. Musí závodit s časem, aby vědce našli a zabránili celosvětové katastrofě.

O produkci

Akční dobrodružný film Guye Ritchieho „Krycí jméno U.N.C.L.E.“ se stylovou mezinárodní zápletkou má spád, hrají v něm krásné ženy a nabízí humorný nadhled na vzájemnou spolupráci a soupeření tvrďáckých superšpiónů Napoleona Sola a Illyi Kuryakina i na úkol, který mají splnit.

„Fascinuje mě, jak muži v tomto oboru spolupracují a zároveň navzájem soupeří.“, říká Ritchie, který film „Krycí jméno U.N.C.L.E.“ režíroval, produkoval a byl také spoluautorem scénáře napsaného na motivy stejnojmenného úspěšného televizního seriálu ze šedesátých let minulého století. „Dokonce už film ‚Sbal prachy a vypadni‘ byl natočen jako žánr věnovaný vývoji vztahu v mužském společenství.“

Vývoj vztahu je asi nejvýstižnější výraz pro to, co se děje od prvního setkání elitního agenta CIA Sola s jeho hrůzu nahánějícím protějškem od KGB Kuryakinem, kdy se jeden druhého snaží zabít. V době vrcholící studené války byli oba pověřeni úkolem získat za Berlínskou zdí stejné životně důležité materiály a odstranit při tom konkurenci by byla jen třešnička na dortu.

O několik dní později, když jim jejich řídící důstojníci sdělili, že nyní budou na případu pracovat společně, nebylo již zabití toho druhého bohužel, byť jen dočasně, na pořadu dne, a tak oběma zapřisáhlým nepřátelům nezbylo nic jiného, než ventilovat své národní a profesionální nepřátelství rozbíjením nábytku holýma rukama, a dávat tak zřetelně najevo, že i když jim uzavřená zrovna dohoda svazuje, nemusí se jim to vůbec líbit.

Takže je to svým způsobem film o dvojici kámošů … až na to, že „jakmile se setkají, snaží se jeden z druhého vymlátit duši“, říká Henry Cavill, který hraje zdvořilého a často vypočítavého amerického agenta Sola.

Představitel Kuryakina Armie Hammer prezentuje poněkud konvenčnější ruský pohled: „Kuryakin je dokonalý voják, který za žádných okolností nevybočuje z řady a vždy pracuje s nasazením. A najednou se ocitá v situaci, kterou nenávidí a nemůže s tím nic udělat. Tenhle chlápek, se kterým spolupracuje, tenhle Napoleon Solo, je přece tak strašně neortodoxní. Vůbec se neřídí pravidly. Dokonce se zdá, že žádná pravidla ani nezná.“

Ritchie říká: „Nemohli jsme odolat pokušení vzít tyhle diametrálně odlišné agenty, kteří se na začátku snaží jeden druhého zničit, a přinutit je i přes jejich přetrvávající vzájemnou nedůvěru spolupracovat. Celý příběh je do značné míry o evoluci jejich spolupráce. Skutečnost, že jeden z nich reprezentuje kapitalistickou Ameriku a druhý komunistické Rusko a že obě tyto supervelmoci musejí spolupracovat, aby neutralizovaly celosvětovou hrozbu, je příslibem skvělé zábavy a to je to, o co nám šlo.“

Producent a spoluautor scénáře Lionel Wigram opět spojil své síly s Ritchiem, se kterým již v minulosti spolupracoval na podobných úspěšných multižánrových filmech „Sherlock Holmes“. „Náš film je vlastně příběh o založení zpravodajské služby U.N.C.L.E.“, říká Wigram. „V původním seriálu již tajná mezinárodní zpravodajská organizace U.N.C.L.E. existovala. Takže uprostřed studené války CIA a KGB tajně spolupracovaly „ve vyšším zájmu“ v dobách, kdy vztahy mezi Východem a Západem byly na absolutní nule. Jak takové spojenectví vzniklo?“

Děj filmu začíná v roce 1963. Mezi USA a Sovětským svazem vládne velké napětí, obě strany hrají riskantní ruskou ruletu ve snaze získat jadernou převahu a na ne tak docela otevřeném trhu je stále vysoce ceněn válečný výzkum bývalých nacistických vědců. Poválečný Berlín rozděluje 3,6 metru vysoká betonová zeď a v právě jejím stínu Solo a Kuryakin spolu poprvé změří své síly v krkolomné pouliční honičce, ve které vítěz bere vše.

První cenou je Gaby Teller, mazaná východoněmecká automechanička v podání Alicie Vikander. Gaby je odloučeně žijící dcerou Dr. Udo Tellera, bývalého Hitlerova oblíbeného raketového vědce. Doktor Teller nedávno zmizel a obě světové velmoci se ho usilovně snaží najít dříve, než někdo jeho specifické a velmi nebezpečné znalosti využije k výrobě zbraní, které by mohly zničit celé země. A Gaby je možná jediná návnada, která by ho mohla přinutit vylézt z úkrytu.

Ritchie, který se rozhodl zachovat kontext studené války z původního seriálu se všemi jeho kulturními a politickými aspekty, říká: „Je to naše vyjádření uznání seriálu. Chtěli jsme zachytit podstatu a jedinečnost té doby a stejně jako v původním seriálu ji co nejatraktivnějším a nejzábavnějším způsobem zprostředkovat současným divákům.“ Výsledná atmosféra „je dobová a současná, což já osobně považuji za přirozený vývoj.“

Jak mohou potvrdit filmoví fanoušci, jedná se o typický rukopis režisérovy práce. V podstatě stejným způsobem filmy „Sherlock Holmes“ zavedly diváky do viktoriánského Londýna, aniž by jeho atmosféra ztratila své dobové kouzlo a aktuálnost, „Krycí jméno U.N.C.L.E.“ extrahuje všechno, čím byla šedesátá léta minulého století tak přitažlivá - od umění, módy a hudby až po jejich postoje a přístup k problémům - do naprosto přesné, ale decentní retro atmosféry, ve které se ale odráží i 21. století.

„V tom spočívá kouzlo Guye Ritchieho.“, poznamenává Wigram. „Rozezní tón, který nějakým způsobem dává člověku pocit, že všechno je ‚současné‘.“ „Ze seriálu si nejvíc pamatuji jeho celkové vyznění.“, přitakává Ritchie. „A když se mi naskytla příležitost natočit film, tak mě to inspirovalo. Když jsem si vybavil ‚Krycí jméno U.N.C.L.E.‘, tak to ve mně něco evokovalo. Intuitivně jsem na to reagoval.“ Z určitého hlediska jsou šedesátá léta vyobrazená ve filmu „Krycí jméno U.N.C.L.E.“ neopakovatelné a okouzlující období, které ve skutečnosti existovalo pouze na plátně.

„Pro nás byla šedesátá léta tím nejlepším desetiletím a seriál ‚Krycí jméno U.N.C.L.E.‘ byl jeho součástí.“, pokračuje Wigram. „Vždycky jsme strašně chtěli natočit film o špiónech. Milovali jsme první bondovky, které se nám tehdy hluboce vryly do paměti, a potom italské a francouzské filmy z té doby, například ‚Dobrodružství‘ a ‚Sladký život‘, jejichž zvláštní atmosféra nám připadala velmi stylová a zajímavá. Oblečení, auta, filmy a design šedesátých let předznamenávaly začátek moderního věku.“

Tyto filmy v kombinaci s vášní pro film a sympatickým smyslem pro humor učinily z Ritchieho a Wigrama nerozlučný scénáristický tým. „Je skvělé mít produkčního partnera, který také dokáže psát scénáře, protože dobrý scénář je základem filmové tvorby a psaní příběhu je organický, živoucí a průběžný proces.“, potvrzuje Ritchie.

„Nám oběma se zalíbil nápad trochu netradičně zpracovat klasický žánr.“, dodává Wigram. „A Guy se pořád snaží přidat do akce něčeho nového, aby nabídl divákům něco, co dosud neviděli.“

„Krycí jméno U.N.C.L.E.“ je naprosto samostatný film. Ale všichni, kdo znají genetickou linii tohoto filmu, včetně Ritchieho, Wigrama a koproducentů Johna Davise a Steva Clark-Halla, vidí přínos i ve společném sentimentu pro původní vzor, který v polovině šedesátých let fascinoval televizní diváky a milovníky špionážních zápletek na obou stranách Atlantiku.

„V době mého dospívání to byli ti nejskvělejší chlapíci s bezva důmyslným vybavením a zbraněmi.“, vzpomíná Davis, který vyrůstal v USA. „Byla to tajná mezinárodní jednotka pracující v utajení, která měla na starosti bezpečnost celé planety, něco jako Organizace spojených národů ve světě špiónů, a já jsem to miloval.“

Typický představitel mladého britského fanoušek z té doby, Hugh Grant, který ve filmu hraje záhadného Waverlyho, se svěřuje: „Měl jsem model auta jako v seriálu ‚Krycí jméno U.N.C.L.E.‘. Myslím, že stiskem se sundal vršek a ze stran vyjely kulomety. Možná, že ho ještě mám.“

Jeden z důvodů, proč jsou špionážní příběhy již po několik generací v oblibě, je možná opakující se historie a politika. „Aniž bych šel příliš do hloubky,“, naznačuje Clark-Hall, „díky případu Snowden a ohromnému počtu odhalení špionážních afér z poslední doby, kterých stále přibývá, domnívám se, že to je něco, co svou podstatou lidi fascinuje - povaha vztahů a příležitost ke zradě, složité spojenectví mezi národy a nejistota, komu věřit. V jistých ohledech je dnešní svět odrazem napětí šedesátých let, o kterém je i náš film.“

Kromě toho Jeff Kleeman a David Campbell Wilson, kteří se na filmu autorsky podíleli s Ritchiem a Wigramem, přičítají neutuchající oblibu tomuto žánru „odvážným osamělým agentům, kteří mají téměř nadlidské schopnosti a s elegancí a důstojností zvládají vypjaté situace. To, co jednotlivé špionážní filmy odlišuje, jsou jejich hrdinové, kteří jsou znovu a znovu nuceni spoléhat se na své opravdu tajné zbraně: důvtip, vynalézavost a pohotovost.“

Pro Ritchieho je důležité, aby vedle kousavého humoru a neotřesitelné sebejistoty svých charizmatických hlavních postav skloubil všechny tyto prvky dohromady v cosi, o čem mluví jako o „rovnováze mezi skutečným nebezpečím, dramatičností a akcí a lehkostí a nadhledem. A právě tento kontrast různých nálad považuji za velmi kreativní a podnětný.“, říká Ritchie a poznamenává, že dělá takové filmy, které by ho přitahovaly jako diváka, a důležitou ingrediencí filmu je humor, který lehce a přirozeně proniká na povrch. „Nemá to být jenom legrační. Snažím se o celou škálu emocí. Nejdříve napíšeme scény vážněji, ale při natáčení se často neberou tak úplně vážně a humor si do nich vždy najde cestu.“

<>Obrázek nenalezen<> „Celé obsazení v čele s Henrym a Armiem a Alicií v roli Gaby bylo skvělé.“, pokračuje. „Kluci si výborně rozuměli a Alicia je opravdu něco extra. Museli pořádně zabrat, nebylo to lehké ani po psychické, ani po fyzické stránce. Při natáčení filmu hraje důležitou roli spolupráce a já trvám na tom, aby herci byli takoví, jaké jsou jejich role. Je pravda, že režisér má výhodu v tom, že vidí širší souvislosti a herci mu musí věřit, ale mě vždycky zajímá ten nejlepší nápad na place. Pokud nás to nezdrží, a to se stává jen zřídka, naslouchám každému, kdo přijde s nějakým nápadem.“

„Je to skvělý pocit vědět, že jste společně rozvinuli to, co bylo původně na papíře.“, říká Alicia Vikander. „Stále více poznáváte svou postavu, protože nemyslíte jen na to, co říká, ale také na to, co by říct mohla.“

Cavill, pro kterého byla spolupráce s Ritchiem hlavním důvodem přijetí nabídky na roli ve filmu, souhlasí. „Jeho filmy jsou fantastické a jeho režijní styl je jedinečný. Neprobíhá žádné velké zkoušení, takže člověk přijde na scénu a zahraje to, takže to při natáčení působí velmi svěže a přesvědčivě.“

„Musíte být pořád ve střehu. Uděláte si svůj domácí úkol a dostavíte se připraveni na cokoliv, protože všechno může být jinak.“, dodává Hammer, který také bez rozmýšlení uvítal příležitost spolupracovat s uznávaným režisérem. „Myslím, že záměrně udržuje odlehčenou atmosféru, protože všichni podávají mnohem lepší výkon, když se cítí uvolněně a všechno probíhá přirozeně. Guy se snaží při natáčení vytvářet otevřenou, vstřícnou a tvůrčí atmosféru.“

Příprava scény

Exteriéry hrají ve filmu „Krycí jméno U.N.C.L.E.“ významnou roli, pomáhají vytvářet atmosféru a dojem autentičnosti. „U filmů ‚Sherlock Holmes‘ jsme měli radost, že naše napodobenina Londýna 19. století přenesla diváky o 150 let zpátky, a o totéž jsme se snažili i v tomto filmu s Berlínem a Římem, když jsme hledali inspiraci v mnoha dobových filmech.“, vysvětluje Wigram. „Řím je charakterizován typickým stylem šedesátých let a Berlín samozřejmě připomíná hlavně vzhled města ve všech těch filmech z období studené války.“

Ritchie k tomu dodává: „Abychom zůstali věrni žánru a době, nesmí v našem filmu pochopitelně chybět některé notoricky známé atributy města, jako je Berlínská zeď a hraniční přechod Checkpoint Charlie.“ Barevně působí Berlínské exteriéry chladně a stroze ve srovnání se svěžími, prozářenými a oku lahodícími barvami a stavbami italských exteriérů.

Obecně lze říci, že „Guy chtěl po vizuální stránce vyvolat pocit šedesátých let s náznaky studené války, aniž by k tomu používal prvoplánové prostředky či zavedená klišé. Hlavní byla vyváženost použitých prostředků.“, říká vedoucí výpravy Oliver Scholl. S tímto cílem přistupoval k výběru použitých prostředků nejen on, ale i celý filmový štáb.

Hlavní lokační manažerka Sue Quinn projezdila křížem krážem Evropu, aby našla místa, která by, podle Ritchieho představy, „vypadala úchvatně a člověk by se v nich cítil jako v šedesátých letech, ale bylo ba tam ještě něco navíc.“, vypráví. Sue. „Začali jsme v Římě se vší tou fantastickou architekturou z Mussoliniho éry třicátých let, která ve filmu vypadá skvěle. Ale Řím je přeplněný turisty, což představuje velký logistický problém, tak jsme rozšířili naši paletu o Neapol a okolní oblasti.“

Exteriéry v Římě zahrnují slavné Španělské schody, Teatro di Marcello, náměstí Piazza Venezia a Grand Hotel Plaza, ve kterém se ubytovali Solo, Kuryakin a Gaby, když se na svou stranu snaží získat famíliji Vinciguerrů. V Neapoli filmový štáb využil podzemní tunely u železáren Fonderia jako sklepení ostrovního komplexu Vinciguerra, které by mohlo být ideálním místem pro ukrytí jaderného fyzika a jeho podzemní laboratoře, další působivé exteriéry poskytl hrad Baja v Neapolské zátoce, který byl údajně postaven pro císaře Nera.

<>Obrázek nenalezen<> „Architektura reaguje na dobové trendy mnohem pomaleji než oděvy nebo jiné výrobky, takže architektonické spektrum našich scén je mnohem širší.“, upřesňuje Scholl, který použil celou řadu staveb, které by v té době existovaly. „Dobu evokuje nesčetné množství detailů, jako jsou průčelí obchodů, nápisy, markýzy, plakáty, výkladní skříně, dveře, nábytek a ostatní vybavení.“

Velká Británie posloužila jako východní Německo, protože nabízela exteriéry i kulisy postavené ve studiích společnosti Warner Bros. v Leavesdenu, včetně nechvalné proslulého hraničního přechodu Checkpoint Charlie, znovu vybudovaného v zadní části pozemku studia. Části Greenwichské námořní akademie v jihovýchodním Londýně a pomocí počítačové grafiky podstatně rozšířené historické doky v Chathamu v hrabství Kent, které figurovaly v úvodní honičce podél Berlínské zdi, umožnily týmu majícímu na starosti výpravu zajistit požadovaný vzhled a zároveň mít možnost pohodlně natáčet ve vyhovujících podmínkách. Historický závodní okruh Goodwood Circuit v hrabství West Sussex byl přestavěn italské shromaždiště, na kterém Alexander Vinciguerra může pochlubit se svým vozovým parkem.

Ve studiových ateliérech byla postavena řada scén, včetně naleštěného hranatého interiéru římského hotelu Victoria, ředitelství italské neofašistické společnosti, a podzemní laboratoře, kde je zadržován a nucen provádět své výzkumy Udo Teller.

Nejsložitější scéna z hlediska výpravy, kaskadérů a efektů byla vrcholná honička na ostrově Vinciguerra, která byla sestavena z natáčení v několika různých exteriérech: Hankley Common, venkovské oblasti v Surrey; tunelech v Misenu a Baia Castle v Neapoli; na silnicích v okolí Říma a v Aberystwyth na západním pobřeží Walesu.

Po celou dobu natáčení s Ritchiem úzce spolupracoval uznávaný kameraman John Mathieson, který vytvořil plán osvětlení, které podle Wigramových slov „připomíná onu dobu a zároveň má v sobě energii moderní doby. Způsob, jakým řadil své záběry, atmosféry, kterou dokázal vytvořit… odvedl naprosto brilantní práci.“