Jak básníci neztrácejí naději

Od chvíle, kdy Štěpán Šafránek maturoval a kdy společně s Kendym hrál experimentální divadlo, uplynulo dlouhých dvaadvacet let. Od chvíle, kdy po vysoké škole, praxi v nemocnici i venkovském obvodě nastoupil jako lékař do ústavu pro mentálně postižené děti uplynulo let deset. Nyní byl ústav kvůli privatizaci zrušen a Štěpán se vrací do nemocnice, kde nastupuje jako lékař u záchranky. Stále žije s pragmatickou lékárnicí Ute, i když jejich vztah prochází krizí plynoucí ze stereotypu, navíc Štěpánovi zemřela maminka a on se musí postarat o pohřeb i pozůstalost. Ráno po pohřbu uvízne v nemocničním výtahu se zrzavou dívkou a jedním z kolegů. V dispečinku záchranky potom slyší sestru Toničku vyprávět o řediteli Sahulákovi, který chtěl skočit z okna, ale když mu v tom nikdo nehodlal bránit, podal raději demisi. Doma ho vyhledá Kendy, kterého vyhodila manželka a on nemá kde bydlet. Když se Štěpán zastaví za Ute v jedné z jejích pěti lékáren, opět narazí na zrzku z výtahu. Zjistí, že se jmenuje Anna a v lékárně pracuje. Když ji pak cestou domů zahlédne zmoklou venku, nabídne jí svezení. Dívka ho na oplátku pozve na čaj a okouzlí ho svou bezprostředností. Štěpána začne jeho kamarád Karas, majitel prosperujícího autosalonu, přemlouvat, aby se přihlásil na konkurs vypsaný na místo nového ředitele nemocnice. Ten nechce ani slyšet zatímco jeho dávný sok Nádeníček se právě chystá zvesela vykročit na cestu politické kariéry a kandidovat do zastupitelstva. Štěpán se pohádá s Ute a poté opět narazí na Annu, která v hospodě zkouší s amatérskou skupinou. Napíše pro ni básničku a další den řekne Karasovi, že se rozhodl přece jen na místo ředitele kandidovat. Schází se dál a Annou a několikrát je málem přistihne Ute, která začíná něco tušit. Štěpán studuje na konkurs a shání rady nejen u Sahuláka, ale také u majitele pohřební služby Pisaříka, se kterým kdysi jezdil sanitkou. Štěpán konkurz ke svému překvapení vyhraje a stane se novým ředitelem nemocnice. Setká se opět s Aničkou a vezme ji k sobě domů. Ve chvíli, kdy už se schyluje k milování, se však v bytě objeví Ute, která vše pochopí a se Štěpánem se rozejde. Začátky v nemocnici nejsou pro novopečeného ředitele snadné. Navíc přijde o Aničku, která zahlédla Ute s kufrem před Štěpánovými dveřmi, špatně si to vyloží a odejde, aniž by tušila, že Ute pouze přinesla Štěpánovi jeho věci. Štěpán dívku marně hledá na ubytovně, odkud se odstěhovala. Marně ji hledá i na adrese, kterou se mu podařilo získat v nemocnici. Tady se dozví jen to, že Anna otěhotněla s nějakým doktorem a odstěhovala se neznámo kam. Štěpán se ve funkci odmítne zaplést do podvodných machinací. Rozčarován z funkce odejde a vrátí se k záchrance. O sedm měsíců později je na záchranku nahlášen akutní porod.

Pavel Kříž
Ačkoliv by se na první pohled zdálo, že zájem o medicínu v něm probudilo až účinkování ve známých filmech o básnících, pravdou je, že lékařem se chtěl stát už na základní škole. Přihlásil se tedy v rodném Brně na místní gymnázium, ale tam nebyl z politických důvodů přijat. Stal se fotografem a hrál v dětském divadelním souboru "Pírko", posléze také v dětském studiu Divadla na provázku. Teprve natáčení "Básníků" jej přivedlo nazpět k medicíně. V roce 1987 emigroval do Kanady, kde studoval obor psychoterapie na universitě ve Vancouveru. Po absolutoriu pracoval v domovech pro seniory. Do Čech se vrátil poprvé v roce 1993. Je občanem České republiky a Kanady. Ani po návratu do Česka se nevyhnul lékařským tématům. Spolupodílel se na televizním seriálu Manažerem vlastního zdraví, který se na obrazovkách objevoval jednou týdně po dobu téměř dvou let.
Ve volném čase se věnuje boxu a kung-fu, rád chodí pěšky a plave.

Michaela Badinková
25. ledna 1979 Malacky Státní konzervatoř v Bratislavě Během studia účinkovala v divadle Úsměv, v divadle A. Bagara v Nitre a v Bábikovom divadle v Žilině. Televizní film pro STV - Kovác Juraj - role Žofky. V Praze účinkovala v Pomádě a v hudební komedii "Miluji tě, ale..." hraje hlavní roli t.č. studuje druhým rokem DAMU, obor herectví. Role Aničky je její první filmovou rolí.

David Matásek
David Matásek se narodil ve znamení vodnáře v roce 1963 a divadlo měl více méně už u kolébky - otec Petr Matásek je scénograf a dlouhodobý kmenový výtvarník divadla Drak v Hradci Králové. Po absolvování konzervatoře v Praze David spolupracoval se studiovými scénami jako např. Bouře, Rubín, Divadlo v Řeznické atd. Popularitu širšího publika mu přineslo až natáčení filmové tetralogie Dušana Kleina, od Jak svět přichází o básníky v roce 1982 po Konec básníků v Čechách jedenáct let poté. Po pětiletém angažmá v Národním divadle zakotvil v Dočekalově souboru v Divadle komedie. Zde je hercem především shakespearovského repertoáru. Své zkušenosti má i z prostředí muzikálové scény, hrál v Landově Krysařovi, loutkovém Pinokiu a Johance z Arku. V Divadle v Řeznické si vyzkoušel své síly i jako režisér.

Ladislav Pecháček
Lékař, spisovatel, scénárista narodil se 6. prosince 1940 v Litomyšli Maturoval na jedenáctiletce v Litoměřicích Vystudoval všeobecné lékařství na Lékařské fakultě v Hradci Králové Nejdříve byl posádkovým lékařem v Chomutově, poté obvodním a závodním lékařem v Prachovicích Po roce 1989 byl posudkovým lékařem, později se stal vedoucím referátu zdravotnictví a zástupcem přednosty Okresního úřadu v Chrudimi.

MIloslav Šmídmajer
Narozen 5. 9.1959 v Litoměřicích, kde také ukončil středoškolské vzdělání. Od školních let měl velký zájem o literaturu, divadlo, ale hlavně o filmové umění. Po absolutoriu filozofické fakulty UK nastoupil do Československé televize, kde pracoval zprvu jako redaktor, později se podílel na scénářích a realizaci řady pořadů. Usiloval však o samostatnou tvorbu a jeho režijní debut byl víc než úspěšný - celovečerní dokument "Drž se toho snu" o režisérovi Miloši Formanovi. Brzy následovaly další samostatné práce a dnes má Miloslav Šmídmajer na svém kontě režiséra a scénáristy řadu dokumentárních filmů o významných osobnostech české a světové kultury, např. o režisérovi Jiřím Menzelovi, kameramanovi Miroslavu Ondříčkovi , herci a nyní torontském lékaři Vladimíru Pucholtovi, skladateli Janu Hammerovi, operní hvězdě Luciano Pavarottim, českém herci a spisovateli Miroslavu Horníčkovi, "oscarovém" kostýmním návrháři a výtvarníkovi Theodoru Pištěkovi, americkém nezávislém filmovém producentovi Saulu Zaentzovi, mladé brněnské mezzosopranistce Magdaleně Kožené, celovečerní film o nejpopulárnější české zpěvačce Lucii Bílé, o americkém filmovém producentovi českého původu Norbertu Auerbachovi. Naposledy to byl televizní přepis slavného muzikálu Johanka z Arku pro ČT s vynikající Lucií Bílou v hlavní roli.

Jaroslav Uhlíř
Narodil se v Praze na Žižkově v Bořivojově ulici, údajně na schodišti mezi prvním a druhým patrem. V dětství zpíval v rozhlasovém sboru Bohumila Kulínského. Vlastní tvorbě se věnuje od svých 15 let. Během základní vojenské služby zvítězil v Armádní soutěži umělecké tvořivosti a při té příležitosti s ním natočila rozhovor Armádní redakce Československého rozhlasu. Tam se seznámil s jejími tehdejšími redaktory Zdeňkem Svěrákem a Miloněm Čepelkou (dnes členové Divadla Járy Cimrmana). Napsal několik písniček na texty Miloně Čepelky. Vystudoval Lidovou školu umění - kurzy pro pracující (dnes Konzervatoř Jaroslava Ježka), obor dirigování. Působil ve skupině Faraon, skupině Evy Pilarové a dalších. V současné době účinkuje s vlastní skupinou MOUR. Autor řady písňových melodií s texty Zdeňka Svěráka (drtivá většina), Karla Šípa, Miloně Čepelky a dalších. Autor filmové hudby - např. Ať žijí duchové, Tři veteráni, Vrchní, prchni!, Princové jsou na draka, ...