Informace o pořadu    Komentáře    Fotogalerie    Opakování / ostatní díly    Podobné pořady    Videoarchiv    

obrazek
Dokument, Hudba / Literatura

Jaro je tady (Tobogan; 26. 3. 1992).
O tom, jak čelit válkám (2002)


Dlouhý popis
Podívejte se, co je na tom života. Leželo to v trávě, já jsem to zvedl, a podívejte se, co na tom je. Slimáci, svinky... Od určitého podzimu nebo životní události je pro nás jaro otázkou a výzvou k rozhodnutí - nastoupit, či je nechat odjet? Ale jak se bude jmenovat stanice, na níž zůstaneme? Přidáte-li se k jaru neuváženě, na celou schopnost rašení, zatočí s vámi jak tančící kruh zfanfrněných lidí, povleče vás, vnutí vám pohyby, a nejen že vás unaví, ale i zostudí. To mi připomíná příhodu na tobogánu. Jestliže se rozhodnete zúčastnit se jara, ačkoliv jste si ho mohli nevšímat, musíte pustit mízu, mít nové myšlenky a úmysly. Ale pozor, nejste čistá příroda, nemůžete se nevinně vracet k loňským uhnilým podnikům. Jak je to pěkné všechno, zas ten talovín, lýkovec, podléška, jehnědy...

Křovím prolétají milí kosové a křičí: "Už je tu zas! On ho nevzal čert?!" Pak jsou lidé, kteří si berou placenou jarní masku, aranžéři, módisté, Matějská pouť. To mi připomíná příhodu s tobogánem. Také náš fejetonista, jenž si snad myslí, že by chyběl v jarním ptactvu, kdyby si vlídně odpustil svou výroční povinnost, je mi dávno protivný. Proto jsem se rozhodl, že po 17 letech bude jeho jarní "plk" poslední. On má rád starodávné stromy, velké stromy, všechno musíme opatrovat, nesmíme na nic stoupat, tráva musí být taková, jak ji pán bůh stvořil, nesmíme moc trojkovat. Všechno vede v přírodním duchu. Nejraději by z toho udělal Řehonůřku, kde pásal kozy. A tak se naposledy veřejně předvádím s pilkou a žebřem. Jak kárám jabloně, diskutuju s kosy, pálím růžové trní a čistím ptačí budky. To vše v notorických myšlenkách o vládě a o Slovácích, o ženách a o dětech, o penězích a o kuně, o Pithartovi a o Slovácích, o válce, o ptáčkách a o smrti.

Donáším si dlouhý žebř a stavím ho k ořechu, abych vysoko pověsil budku. Na Žebř lezu opatrně a s otázkou, kolik roků asi puchří vepř? Sněhu bylo letos v celých údolních Čechách málo, zatímco v Náhorním Karabachu je ho hodně a ještě jim padá, bláznům. Našel jsem si k té jejich válce klíč, je to pravá lidová tvořivost a dobrovolná zájmová činnost. Upřímný propuk povahy od lidí, pro něž je zábavnější zabíjet, než pracovat. Jakýsi karneval sviní. V našich pojmech je válka strašné neštěstí, padající na lidi odkudsi shora. Oznámení mým národům, mobilizace, pláče rodin a opilý zpěv odvedenců. Co dnes vidíme, je nový jev - válka lidí, kteří ji chtějí, jenomže jim nemá kdo zabránit. Připomíná mi to knížku, kterou jsem četl kdysi: Simbo Janira vypravuje - vzpomínky černocha z jakéhosi afrického kmene, který prostince, kouzelně a z přesvědčivosti lidové písně líčí, jak války mezi vesnicemi a kmeny vznikaly v jeho mládí ze zábavy, jež se zvrhla z nudy k nevydržení, z hádky při svatbě, z lásky, z omylu, z nadávky mezi dvěma ženskými.

Sklízím žebř. Lidová válka je mor, nedá se vyřešit právně, nýbrž karanténně - uzavřít takové území a odpojit je od informace, bojkotovat je, nic tam neposílat, jenom přijímat lidi, co s tím nechtějí nic mít. A zadeklovat to území mlčením na dva roky nebo na pět. Potom tam poslat opatrnou expedici, aby zjistila, který druh zvířat to přežil, zda zpokorněl, a je ochoten odevzdat zbraně. A vzít té válce publicitu, hrdinům slávu, vysmát se jejich vítězství. Pěstovat vědomí, že válka je společensky a rodinně nepřijatelná. A žádné zimníky nikomu, ani konzervy! Chcete s námi vyjednávat? Přijďte výhradně spolu!

Jednoho jara jsem se já, tatínek, vypravil se svými syny na Matějskou pouť. Měli tam takový tobogán - po běžícím gumovém pásu se mělo vyjet na věž a odtud korytem po zadku dolů. Stál tam dav lidí, kteří se bavili tím, jak se nějací floutkové pokoušeli naskočit na ten běžící pás a vyjet nahoru. Schválně z blbosti se tam váleli a šaškovali. Já jsem klidně, s rozvahou nastoupil, rozkročil se a předklonil a už jsem se schválně válel v zimníku. Vyneslo mě to vždy trochu nahoru, ale skutálelo zase dolů. Když jsem se konečně dostal blíž k hornímu konci, podali mi dva komedianti galantně ruku, pomohli mi na nohy a zdvořile mi podávali brýle, čepici, plnící pero, klíče, šrajtofli, nůž, zápisník... Pak mi pokynuli ke skluzavce. Ale já jsem se jim na to vykašlal a sešel dolů po schodech.


Komentáře k pořadu: 0 napiš první



Stanice
ČT2
Datum
Pá. 10.7.2020
Čas
13.10 - 13.20
Délka
10 min.
Typ
dokument
Specifikace
skryté titulky

Podobne televizni porady

Pohoda u krbu
Uklidňuje vás praskání dřeva v krbu? Pak si neváhejte zapnout prima noční pohodičku!
zítra 05.10
NAHRAT
ZDARMA
Prima
Záchrana New Yorku
(New York Under Threat) Symbol Ameriky je v ohrožení. Město postavené na ostrovech v záliv...
zítra 10.40
NAHRAT
ZDARMA
ČT2
Narozeni 1918 – viděno šesti (6/7)
Hra o život Unikátní dokumentární cyklus o podobách stoletých životů pohledem šesti režis...
zítra 13.16
NAHRAT
ZDARMA
ČT2
Podobné pořady
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

Registrace
Přihlášení



Sobota 15. 8. 2020 Svátek má Hana
Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz