Útok z hlubin

Zatímco kapitán americké ponorky Joe Glass pátrá v hlubinách Severního ledového oceánu po americkém poddůstojníkovi v nouzi, zjistí, že se vzbouřenecký ruský admirál pokouší na námořní základně v Rusku o tajný krvavý puč. Světový pořádek je v ohrožení. Kapitán Glass proto musí povolat tým bývalých členů elitní vojenské jednotky amerického námořnictva Navy SEALs, aby zabránili únosu ruského prezidenta a pronikli do nepřátelských vod ve snaze odvrátit třetí světovou válku.

O produkci

Hluboko pod ledovým povrchem severního polárního kruhu studená válka nikdy neskončila. Na tomto místě, v extrémní hloubce a mimo zraky světa, pokračují americké a ruské ponorky ve vysoké hře na schovávanou a v děsivě úzkých průrvách si vzájemně připomínají, jakou cenu by měla náhlá agrese. Napětí vzrůstá a s ním i riziko: nová generace vysoce sofistikovaných útočných jaderných ponorek se plíží temnými hlubinami a bez ustání se vzájemně sledují, jako kdyby měla každou chvíli naplno vypuknout válka.

Ale co kdyby tyto vypjaté válečné hry najednou přestaly být hrami? Co kdyby poté, co na pevnině vypukne chaos, mělo lidstvo jen jeden pokus na to zabránit třetí světové válce a nepřestavitelné nukleární katastrofě? Právě do takovéto neúprosně vyhrocené situace diváky vtahuje Útok pod hladinou, název trefně inspirovaný hladkými útočnými ponorkami, navrženými tak, aby se směle připlížily k nepříteli.

Vše začíná potopením ruské ponorky v arktickém oceánu. Krátce nato záhadně zmizí i stínová americká ponorka. Uprostřed vyšetřování těchto znepokojivých událostí jsou vojenští velitelé ve Washingtonu zaskočeni zjištěním, že se vzbouřenecký ruský admirál pokouší na námořní základně v Rusku o krvavý puč. Jediná naděj, jak válku velmocí zastavit, leží v rukou dvou jednotek pracujících v utajení. Nejdříve se musí tým bývalých členů elitní vojenské jednotky amerického námořnictva Navy SEALs pokusit vplížit na ruské území a zabránit únosu ruského prezidenta. Současně, na moři, kapitán Joe Glass a jeho mladá posádka na USS Arkansas na rozkaz plují směrem k nepříteli. Kapitán Glass, který jako lovec-zabiják mistrně ovládá pravidla hry na kočku a myš, nyní bude muset pravidla odvážně porušit, neboť si uvědomí, že tentokrát budou možná muset kočka a myš spojit síly.

Film přejímá žánr klasického ponorkového thrilleru - s nervy drásajícím napětím, klaustrofobií a fyzickým i psychickým tlakem - a umisťuje ho do doby po studené válce, kdy nenadálé převraty a protiútoky mohou ze dne na den narušit světový řád. Když se neochvějný kapitán Glass střetává se svým stoickým ruským protějškem kapitánem Andropovem, je zřejmé, že ostražitý a nedůvěřivý vztah, který mezi nimi panuje, může být tím jediným, co dělí svět od jaderné katastrofy.

„Když jsem před několika lety scénář četl poprvé, hned mě zaujal. Jedná se o klasický příběh s pořádnou dávkou skvělé akce, pořádně zamotanou zápletkou a plejádou fantastických postav a různých typů hrdinů. Přišlo mi to jako strhující způsob, jak pro dnešní dobu oživit žánr ponorkového thrilleru. A příběh nemůže být v současnosti relevantnější,“ říká Gerard Butler.

Jak shrnuje režisér Donovan Marsh: „Útok pod hladinou pojednává o smyšlené události, která by se ale mohla v dnešním světě snadno stát. V poslední době se objevila řada novinových článků o tom, jak se ruské a americké ponorky vzájemně nebezpečně pronásledují. Protože se to však děje pod vodou, veřejnost neví, co se děje. A tak začíná náš film: dvěma ponorkami, které se v oceánu vzájemně stíhají… až dojde k incidentu, který se vyhrotí tak, že se svět octne na pokraji války. Myslím si, že diváci budou uchváceni, dojati a také se dobře pobaví, to vše, zatímco budou sledovat příběh, který je pro rok 2018 velmi aktuální.“

Úvodní ponor

Autentičnost Útoku pod hladinou začíná už u samotného zdroje příběhu: románu Firing Point od George Wallace, vysoce zkušeného bývalého velitele útočné jaderné ponorky USS Houston, a cenami ověnčeného autora bestsellerů Dona Keitha. Zápletka knihy, plná akce a zvratů a založená na Wallacových rozsáhlých zkušenostech, se točí okolo puče ruských nacionalistů, tajné mise speciální jednotky Navy SEALs a kapitána útočné ponorky stojícího před rozhodnutími, která mohou zastavit - nebo okamžitě spustit - třetí světovou válku. Přes svou komplexnost působí tento nervy drásající příběh uvěřitelně a své čtenáře držel vzhůru dlouho do noci. Spíše než vlastní napětí, čtenáře uchvacovalo to, jak je dokázal přenést do života na jaderné ponorce, stísněného, vysokonapěťového prostředí, kam slunce nedosáhne, a kde jedinou půdu pod nohama tvoří stálost a čest.

Kniha byla filmařsky natolik lákavá, že se začalo mluvit o adaptaci na velké plátno. Největší mořské hlubiny přitahují filmaře již více než století. Snímky o ponorkách patřily mezi oblíbené žánry od samotného počátku komerčních filmů. Od Secret of the Submarine z roku 1915, přes záplavu snímků o ponorkách za druhé světové války, až k průkopnickému německému dílu Ponorka a kasovním trhákům, jimiž se staly adaptace Toma Clancyho Hon na ponorku nebo Krvavý příliv z devadesátých let. Stísněný prostor uvnitř ponorky plné vojáků, kteří se musí vypořádat s extrémní úzkostí a nebezpečím, se dramatickými náměty je hemží. S příchodem nového milénia se však technologie spojené s ponorkami - i ve světě obecně - začaly proměňovat a žádný film zatím diváky do ponorky 21. století nepřenesl.

Ikona akčních filmů Gerard Butler si roli kapitána Joea Glassa - který mnohem víc sází na odvážnou strategii než na silácké činy - vyhlédl poměrně brzy, což jen podpořilo další vývoj filmu. „Na Glassovi mě fascinovalo, že musí přijímat rozhodnutí, která ovlivní svět na další stovky let. Protože se bavíme o nebezpečí okamžitého vypuknutí třetí světové války. Takže si musí poradit s nejvyšším možným rizikem,“ říká Butler, „a způsob, jakým se pro něj příběh vyvíjí, je zároveň velmi napínavý a z pohledu dnešní geopolitické situace překvapivě uvěřitelný.“

Všichni, kdo se na filmu podíleli, byli nadšeni myšlenkou spojit tři běžně oddělené typy thrillerů, - vypjatý ponorkový thriller, thriller s vysoce riskantní misí speciální jednotky Navy SEALs na nepřátelském území, a nakonec souboj myslí v hlavním válečném štábu - a vykreslit tak obraz světa řítícího se do války.

Převzít velení

Aby tento mix přenesli na plátno způsobem odpovídajícím roku 2018, začali producenti hledat mladého režiséra s novým a neotřelým přístupem. A našli ho na nepravděpodobném místě: v Jihoafrické republice, kde Donovan Marsh právě prorazil se svým moderním a oceňovaným kriminálním dramatem Avenged.

Marshův zběsilý, hyperkinetický styl jako by si dal za cíl prorazit stísněné prostory ponorky. Scénář naplnil nadějná očekávání - Marshe zaujal, a ještě podpořil jeho nadšení „Byl to nejlepší vojenský thriller, jaký jsem kdy četl,“ vzpomíná. „Základem každého skvělého thrilleru je to, že netušíte, co se stane, a scénář mě dokázal udržet celou dobu v napětí. Navíc v něm figuruje množství drsných postav, které čelí obrovským dilematům, až příliš skutečným.“

Marshova představa odpovídala představám producentů, hned věděl, že udělá cokoliv pro to, aby divákům nabídl podvodní zkušenost věrohodnou pro 21. století. „Chtěl jsem, aby vnitřek ponorky vypadal přesně jako opravdová jaderná ponorka. Chtěl jsem, aby všechny kulisy byly tak autentické, že by ani námořník sloužící na ponorce nepoznal rozdíl,“ vysvětluje Marsh. „A chtěl jsem, aby lidé mluvili přesně tak, jak mluví ve skutečných ponorkách - protože i když diváci přesně neznají terminologii, umí rozpoznat, kdy se dialogy a atmosféra dotýkají skutečnosti.“

Filmaři si byli vědomi toho, že takové autentičnosti dosáhnou pouze za podpory a účasti námořnictva a ministerstva obrany Spojených států. Vedla je hluboká úcta k mužům a ženám, kdo, aniž by o tom veřejnost často věděla, nás v oceánech chrání. Proto již velmi záhy navázali spolupráci s námořnictvem USA a konzultovali s jeho zástupci téměř každý aspekt produkce filmu. „Na ministerstvo obrany a námořnictvo jsme se obrátili velmi brzy a požádali je o pomoc,“ vysvětluje Marsh. „Byli jsme za ni vděční, mohli jsme dokonce strávit čas na aktivních ponorkách a měli na place k dispozici technické poradce námořnictva, kteří nám po celou dobu pomáhali zajistit, aby vše, do posledního tlačítka a číselníku, vypadalo přesně jako na nejmodernější ponorce, a to včetně žargonu a rozkazů.“

Ještě před začátkem produkce vyrazili Marsh a Butler do Pearl Harboru, kde se na tři velmi objevné dny připojili k posádce jaderné ponorky třídy Virginia, velmi podobné USS Arkansas. Tato cesta výrazně ovlivnila jak natáčení, tak herecký výkon ústřední postavy. „Gerry a já jsme vlastně měli možnost sehrát scény z filmu přímo v ponorce, se skutečnou námořní posádkou. To pro nás oba bylo nedocenitelné,“ říká Marsh. „Když jsme se potom vrátili na pevninu a na plac, mohli jsme ten silný a autentický zážitek promítnout do natáčení.“

Tato cesta také dala vzniku jednomu z Marshových nejzásadnějších a nejodvážnějších nápadů: umístit veškeré podvodní kulisy do obrovského kardanova závěsu, a realisticky tam simulovat pohyb ponorky. „Když jste uvnitř ponorky a ta se nakloní o 50 stupňů, vše se začne hýbat, a co není přibité hřebíky, prostě odletí,“ vysvětluje Marsh. „Byl to vzrušující pocit a chtěl jsem, aby to herci mohli do co nejvyšší míry zažit i na pevnině. Tradičně se tohoto efektu dosahovalo naklápěním kamery, ale to nebylo dost věrohodné. Umístit kulisy na takový závěs nebylo snadné, ale všem se to zamlouvalo. Vytvořilo se tak velmi spontánní napětí, které ve všech vyvolalo pocit, že jsou na moři.“

Další výhrou bylo, že námořnictvo štábu na dva dny zpřístupnilo aktivní ponorku zakotvenou v Pearl Harboru. Spolupracovalo velmi úzce s Marshem, aby nedošlo k úniku utajených informací. „Měli jsme jeden den na to, abychom si natočili vnitřek, a mohli tak hladce zakomponovat několik snímků. A druhý den jsme s ponorkou vyjeli na moře, abychom si ji mohli natočit na vodě. Vůbec jsem si neuměl přestavit, že by CGI mohlo ponorce na vodní hladině učinit zadost,“ vypráví Marsh. „Když jsem to viděl zblízka, věděl jsem, že získat takový záběr by bylo úžasné. Ten neuvěřitelný 8000 tunový kolos s vodou souzněl způsobem, který nelze zreprodukovat. Byly to obrovské výzvy, ale chtěli jsme divákům nabídnout nevšední zážitek a tu příležitost jsme dostali.“

Pro poradce amerického námořnictva Russella Coonse, který na filmu spolupracoval, bylo zvláště důležité, aby USS Arkansas věrně zachytila diverzitu a dynamičnost, jakou se americké námořnictvo dnes vyznačuje. Chtěli jsme se ujistit, že diváci spatří ženy na klíčových pozicích. Výsledek je úžasný, protože je to vůbec poprvé, kdy mají členky námořnictva možnost spatřit samy sebe ve filmu na moři.“

Aby byl trénink ještě důkladnější, vzal Coons herecký ansámbl i celý štáb do trenažéru kontroly poškození, simulujícího celou řadu nouzových situací, které mohou v bitvě nastat, od zatopení po požár. „Byl to pro ně zážitek,“ vzpomíná, „namočili jsme je a oni snažili přijít na to, jak bojovat, a současně opravit plavidlo. Také jsme celý tým seznámili se skutečnými členy námořnictva, aby si mohli udělat představu, jak taková posádka mluví, a poznat jejich jazyk, kulturu, a především porozumět pocitu sounáležitosti, který mezi nimi panuje.“

Kapitán Joe Glass lodi USS Arkansas

Gerard Butler není ve ztvárňování akčních drsňáků žádným nováčkem. Zahrál si spartského krále Leonidase v epickém snímku 300: Bitva u Thermopyl, tajného agenta Mika Banninga v Pádu Bílého domu nebo seriózního losangeleského šerifa jménem Big Nick O’Brien v Dokonalé loupeži. Jeho atletičnost a fyzická forma byly na plátně často k vidění.

V Útoku pod hladinou ale Butler Donovanu Marshovi ukázal odlišný typ hrdinství: jako prudce inteligentní a tichý, ale odvážný kapitán Joe Glass. „Pořád je to ten akční hrdina, který vše dokáže, ale jedná z pozice velitele, není tím s prstem na spoušti,“ vysvětluje Marsh. „Bylo třeba, aby Gerry svůj výkon pojal odlišně, což se mu skvěle povedlo. Opravdu se do toho položil, při natáčení bylo možné pozorovat 20 až 30 herců, kteří ho na place poslouchali jako opravdového velitele. Natolik byl věrohodný.“

Glass ví, že jedinou věcí, která udrží pohromadě mladou a neklidnou posádku ponorky, odříznutou od vnějšího světa, je důvěra. Tu důvěru si však nejdříve na lodi musí získat, a to řadou prozíravých rozhodnutí. „Zpočátku Glassovi nikdo nevěří, protože působí trochu bláznivě,“ podotýká Butler. „Když si posádka začne uvědomovat, jak závažná je jejich mise, můžete pozorovat, jak s nimi Glass postupně buduje vztahy. Zpočátku vidíte jen mladé muže a ženy, kteří jen plní svou úlohu, potom však sledujete, jak se z nich pomalu stávají neuvěřitelně ostří bojovníci připravení pokusit se o nemožné.“

Důvěra je podrobena ještě větší zkoušce, když USS Arkansas přibere na palubu skupinu zachráněných Rusů, a přestože jde očividně o nepřátele, možná představují klíč k všeobecné záchraně. Právě v této chvíli se role pro Butlera stává ještě zajímavější, jako Glass stojí pro muži, jenž je v podstatě jeho alter-egem, kapitánovi Andropovovi, kterého hraje zesnulý švédský herec Michael Nyqvist.

„Film vnímám v některých ohledech jako příběh přátelství a úcty mezi dvěma kapitány z opačných koutů světa a naprosto odlišných kultur,“ říká Butler. „Jsou nepřátelé. Ale jako jednotlivci mají schopnost dělat věci zcela odlišně od ostatních - oba vidí za hranici běžných pravidel války a ozbrojeného střetu. Andropov je ostřílený válečník, zatímco Glass představuje pragmatického námořníka dělnického původu. Přesto k sobě však chovají respekt a jejich téměř bezeslovný vztah formuje výsledek příběhu.“

V rámci přípravy na roli Glasse se Butler nejen zúčastnil úvodní vyjížďky na aktivní jaderné ponorce, ale také strávil mnoho času s řadou bývalých velitelů amerického námořnictva, aby porozuměl a dokázal předat jejich vnitřní podstatu. „Poradci byli nepostradatelní. Jsou to lidé, kteří cvičí, cvičí a cvičí, a když věci začnou jít z kopce, ví i ve spánku, co je třeba udělat. Vše musí probíhat automaticky, protože když do lodi teče ledová voda, stoupá množství oxidu uhličitého, zároveň hoří, všude je plno kouře a víte, že se ponorka potápí, musíte jednat v setině vteřiny. Dozvědět se o tom více, bylo velmi poučné. Uvědomíte si, že velet takové vysoce nebezpečné úzké rouře, může jen specifický typ člověka.“

Námořní poradce kapitán Russell Coons s nadšením pozoroval, jak se Butler houževnatě snaží co nejlépe porozumět způsobu myšlení posádky v ponorce. „Byl jako dítě, nadšeně nasával všechno, co mohl,“ popisuje Coons. „Opravdu jsme ocenili, že s námi vyjel v ponorce na moře a měl možnost vidět, jak fungujeme jako tým. A myslím, že to pro něho byl zážitek, zjistil, jak talentovaní a chytří lidé na ponorkách pracují. Velmi to na něho zapůsobilo.“

Butler to vše vstřebával, stejně jako studium psychologického stresu, který na velitele jako Glass doléhá. „Velmi mě zajímalo, jak kapitáni námořních lodí uvažují a jaký tlak na sobě cítí,” vypráví Butler. „Hodně jsme s Donovanem hovořili o tom, že posádky ponorek čelí nejen hrozbě smrti, ale také vidině osamělého klesání na dno temného moře. Jde o stále přítomnou představu - a právě toto vědomí buduje jejich charakter i neuvěřitelnou sounáležitosti, která na ponorkách panuje. Na ponorce víte, že ať se stane cokoliv, bez ohledu na to, jestli jste kapitán nebo nejnižší důstojník, jste v tom společně. A na tom něco je.“

Spolupráce s vojenskými poradci Butlera také uvedla do často ostrého, břitkého a žargonem oplývajícího jazyka, kterým mezi sebou členové posádky v ponorce hovoří. „Když jsem na začátku slyšel námořníky mezi sebou mluvit, nerozuměl jsem jim. Ale jak jsem pracoval po boku poradců a s posádkou běžně komunikoval, seznámil jsem se s jejich terminologií,“ vysvětluje Butler. „Něco z tohoto žargonu se nám podařilo přenést i do filmu, protože potom vše působí mnohem uvěřitelněji. Když opravdu nastane stav nouze a všichni vykřikují rozkazy správným způsobem, je neuvěřitelné pozorovat, jak se celá situace eskaluje, a nevadí, že jejich slangu úplně nerozumíte. Celá loď jako jeden muž skanduje a pohybuje se, je to jako krásný proud energie. A jako zkušenost velice působivá. Chtěli jsme to zachytit a po natáčení těchto scén měli všichni husí kůži.”

Kapitán Andropov

Když USS Arkansas zachrání ruskou posádku z poškozené ponorky, střetává se kapitán Glass s mužem, který by za jiných okolností byl jeho nejhorším nepřítelem, ale současně představuje jeho dokonalý obraz. Takový je kapitán Andropov - a zatímco povedou boj o to, zda si mohou důvěřovat, budou oba muži obrovsky riskovat.

Jako protiváha k Gerardu Butlerovi se v roli Andropovova objevuje zesnulý Michael Nyqvist, dlouho považovaný za jednoho z nejuznávanějších švédských herců. Nyqvist, který se možná nejvíce proslavil rolí investigativního novináře Michael Blomkvista ve švédské verzi snímku Muži, kteří nenávidí ženy nebo postavou Johna Wicka z filmu Mission Impossible: Ghost Protocol, zemřel v 56 letech na rakovinu plic.

Možnost takto úzké spolupráce s Nyqvistem byla pro Butlera obrovským přínosem. „Jeho smysl pro experiment, jeho hravost, to, kolik toho uměl v jediné chvíli dát, hodně jsem si z toho odnesl. Měl v sobě až dětskou ochotu zkusit cokoliv a být odvážný a já jsem viděl, jak se jím mladí členové štábu hrající členy posádky cítí inspirováni. Od počátku jsem vnímal, že nejsilnější částí celého příběhu je spojení těchto dvou lidí, spřízněných duší, a takový byl i náš vztah,” říká Butler.

Nyqvistův výkon pohnul i Donovanem Marshem. „Michael hrál srdcem a jeho postava představuje, svým způsobem, středobod všeho. Scény s Michaelem a Gerrym jsou pro mě nejkrásnější z celého filmu.“

Nyqvist byl z možnosti hrát kapitána ponorky naprosto nadšený. „Jedním z mých oblíbený filmů, a viděl jsem ho alespoň desetkrát, je německý snímek Ponorka (Das Boot),” uvedl v jednom z rozhovorů na place. „Jedním z důvodů, pro mě zaujal, je ten prvek klaustrofobie. Sám jsem klaustrofobik a nesnáším to, takže mě zaujala příležitost si s tímto strachem pohrát.”

S některými rysy Andropovova se Nyqvist výrazně ztotožňoval. „Námořnické řemeslo je pro mě zajímavé, protože ve Švédsku se v dětství téměř každý učí plachtit. To je jedna Andropovova vlastnost, které jsem velmi dobře rozuměl. A druhou je skutečnost, že je vlastencem staré školy. Události, k nimž dojde, vnímá jako zradu vlastní země a nemůže tomu uvěřit. S tím se dá velmi snadno ztotožnit, a to je pro mě jako herce vždycky cíl.“

Také Nyqvist čerpal ze vztahu s Butlerem inspiraci. „Jako herec hned vycítíte, jestli vám někdo důvěřuje, nebo ne, a Gerry mi věřil, což my poskytlo velkou svobodu. Glass a Andropov si důvěřují jako námořníci a, konec konců, se oba nachází ve stejné situaci. Musí si vzájemně vypomoci, a právě tento prvek se stává klíčovým tématem celého příběhu: důvěra.”

Téma Nyqvist považoval za velmi důležité. „V dnešní době se mnoho lidí bojí - ale možná si můžeme víc důvěřovat a víc spolu mluvit. Pokud přestaneme věřit svým předsudkům a strachům, možná vytvoříme lepší svět,” uvedl.

Na pevnině: Velitelé ve válečném štábu a speciální jednotky v terénu

Zatímco kapitán Glass v hloubkách oceánu rozvažuje svá rozhodnutí, vojenští pohlaváři ve Washingtonu závodí s časem a snaží se pro Spojené státy najít tu nejlepší cestu z bezprostředně hrozící globální krize. Mužem, který se v generálním štábu zasazuje o ozbrojené řešení, je rázný admirál Charles Donnegan, předseda sboru náčelníků armády USA. Role se zhostil Gary Oldman, čerstvý držitel Oscara za téměř nadlidský výkon v roli velmi odlišného vůdce, Winstona Churchilla, v Nejtemnější hodině.

„Gary je legenda, pracovat s mužem, který patří mezi mé filmové idoly, byl splněný sen. Postavě Donnegana dodal na váženosti,” uvádí Marsh.

Oldmana zaujala možnost zahrát si muže, který se musí umět rozhodovat v setině vteřiny, a navíc v prostředí, kde na omyly není prostor. Se skálopevným přesvědčením věří tomu, že na palbu se odpovídá palbou, a to bez ohledu na následky. „Zběhlý ruský admirál má připravený mistrovský plán. Donnegan si myslí, že jde o trik, a zatímco se Spojené státy budou zabývat tím, aby zabránily jaderné válce, admirál provede převrat, aniž by se mu někdo postavil,” popisuje Oldman. „Ale Donnegan cítí, že jeho úkolem je na jakoukoliv hrozbu odpovědět silou a odhodláním.”

Oldman si zvláště užil úzkou spolupráci s vojenskými experty, denně přítomnými na place. „U filmu tohoto typu, kde se řeší velké množství technických prvků, bylo naprosto zásadní mít k ruce odborníky na vojenský protokol. Pro nás všechny to byla nedocenitelná zkušenost,” říká.

Ve válečném štábu proti Donneganovi stojí obezřetnější kontradmirál John Fisk, který dohlíží na námořní operace. Filmaři v tomto případě zvolili netradičně a do role Fiska obsadili Commona, Oscarem ověnčeného hudebního skladatele, rapera, básníka a filmového producenta. Ten si už také stihl vybudovat působivou a eklektickou kariéru na plátně, a to rolemi mimo jiné ve snímcích Selma, Wanted, John Wick 2 a Příběh.

Na place obrovsky překvapil. „Osobně jsem znal Commona spíše jako hudebníka, ale rychle se ukázalo, že v sobě má spoustu přirozeného hereckého talentu. Měl skvělý přístup a zachovával si otevřenou mysl. Byla to skvělá spolupráce,” říká Marsh.

Commona ponorky fascinovaly již dlouho, a tak byl rolí muže prodchnutého láskou k námořnictvu nadšen. „V případě války nebo jiného ohrožení národní bezpečnosti představuje námořnictvo první obrannou linii,” podotýká Common. „Má postava, Fisk, musí přijímat rozhodnutí, která jsou komplexní a mohou přinášet obrovské důsledky pro celý svět. Ví, že informace, které poskytuje vrchnímu veliteli ozbrojených sil, mohou vyvolat, nebo zastavit válku, a proto musí brát každou vteřinu své práce velmi velmi vážně.”

Kapitán a námořní poradce Russell Coons upozorňuje, že člověk jako Fisk by k takovému vyjednávání a rozhodování potřeboval rozsáhlé zkušenosti. „Fisk by k dosažení své hodnosti admirála se dvěma hvězdami potřeboval 25 až 30 let,” vysvětluje Coons. „Musel by nejspíše absolvovat čtyři nebo pět zámořských misí o délce šesti až devíti měsíců. Kvůli práci ve válečných zónách by opouštěl rodinu. A to vše musel Common ve svém ztvárnění Fiska zprostředkovat.”

Common udělal vše proto, aby se do tohoto způsobu myšlení ponořil, a tvrdí, že v průběhu procesu získal k členům armády ještě větší úctu. „Naučil jsem se hodně o tom, čím si lidé v námořnictvu prochází. Začal jsem si cenit mentality, že neexistují jednotlivci, ale všichni jsme v tom společně. A myslím, že právě tato myšlenka tvoří samou podstatu Fiska a toho, v co věří.”

Fisk také musí čelit svému nadřízenému, Donneganovi. „Donnegan rychle dojde k přesvědčení, že třetí světová válka již začala,” vysvětluje Common. „Nad konfliktem smýšlí velmi specifickým způsobem a Fisk má, myslím, pocit, že je zakořeněný v minulosti. Fisk pochází z otevřenější generace, která touží po míru. V Pentagonu tedy zastupují opačné strategie.”

Do role zkušené Norquisové filmaři obsadili Lindu Cardelliniovou. Ta svou kariéru nastartovala televizním seriálem Machři a šprti a rychle se proslavila rolí v oceňovaném seriálu Šílenci z Manhattanu, dále jako Laura Bartonová v Avengers: Age of Ultron nebo v letošní Nebezpečné laskavosti po boku Anny Kendrickové a Blake Livelyové.

Cardelliniová si roli ženy patřící k nejbystřejším mozkům ve Washingtonu nemohla nechat ujít. „Role se velmi liší od všeho, co jsem kdy hrála,” říká. „A být hráčem válečného štábu mi připadalo vzrušující. Líbí se mi také že Norquistová je pracující matka, žena, která svůj čas dělí mezi běžné starosti a ochranu nejnebezpečnějších tajemství na světě. A myslím, že to má vliv na to, jak se rozhoduje, byť to není na první pohled zřejmé.”

Ještě hlouběji

Akce se rozehrává ve třech zcela odlišných kulisách: v útočné ponorce, která křižuje dno oceánu na samém konci světa; na ruské základně s probíhající operací tajných jednotek; a za zdmi Pentagonu, kde vládne nouzový stav. Útok pod hladinou v podstatě vyžadoval, aby se k němu přistupovalo jako ke třem různým filmům.

Dvě ze tří nejkomplikovanějších kulis byly vybudovány v londýnských Ealing Studios, nejstarších nepřetržitě fungujících filmových studiích na světě. Právě tam pod Hensonovou záštitou štáb na pohyblivém závěsu vytvořil přesnou kopii interiéru ponorky třídy Virginia, moderní a všestranné útočné ponorky na jaderný pohon, která se proslavila svou univerzálností a hbitostí. Ponorky třídy Virginia byly uvedeny v devadesátých letech, a dnes jsou vybavovány nejmodernějšími maskovacími technikami, zpravodajskými systémy a zbraněmi, a vykazují takovou efektivitu, že budou tvořit jádro námořní flotily Spojených států nejméně do roku 2043.

Poté, co Marsh spolu s Butlerem absolvoval vyjížďku na ponorce třídy Virginia v Pearl Harboru, věděl, že chce za pomoci kulis divákům odhalit něco z toho, co se tam dozvěděl a co ho ohromilo. „Překvapilo mě, že ponorka vůbec nebyla taková, jakou jsem si ji představoval - a možná za to mohou filmy o ponorkách,” přemítá. „Často se vnitřek ponorky vyobrazuje jako interiér sportovního auta, kde je vše pochromované a naleštěné. Ale v opravdových ponorkách se na krásu nehraje. Je to praktický válečný stroj. Námořnictvo vůbec nešetří na technologiích, ale na vzhledu jim nezáleží. Ponorky ve skutečnosti vypadají a působí spíše industriálně. Kam se podíváte, jsou všude na stěnách přibité kabely, trubky a spousta dalších věcí. To jsem chtěl zachytit, protože to prostředí vyzařuje určitou sílu a energii. Což je také celkem překvapivé.”

Díky námořnictvem schváleným fotografiím z utajované ponorky a technologii 3D tisku byl tým návrhářů schopný vyrobit natolik věrnou kopii ponorky, aby vzbuzovala sounáležitosti a odvahu. „Kulisy nás všechny ohromně bavily, zvláště to, že jsme mohli divákům představit ponorku, kterou zatím nikdo neviděl ani neukázal ve filmu,” uvádí Marsh. „Ve smlouvě podepsané s námořnictvem Spojených států jsme slíbili, že vše související s ponorkou bude autentické. Laskavě nám tuto ponorku dovolili odhalit, a to vůbec poprvé, takže Jon Henson strávil několik týdnů po boku projektantů a inženýrů námořnictva a vrátil se vybaven znalostmi o těch nejúžasnějších detailech, znal i barvy kabelů. Americké námořnictvo také Jonovi a jeho týmu poskytlo rádce a pomocníka, který jim asistoval při stavbě kulis. Chtěli jsme, aby byly tak přesné, že kdyby přišel někdo, kdo na ponorce třídy Virginia sloužil, okamžitě by interiér rozpoznal.“ A opravdu, když se bývalý velitel ponorky George Wallace zastavil ve studiu, byl ohromen. „Kulisy opravu působily, jako vnitřek ponorky Virginia,” říká. „Ze všech ponorkových filmů, které jsem viděl, tyto kulisy vypadaly nejrealističtěji.”

Přestože musela být studiová ponorka širší, aby umožnila kameře se pohybovat, jak to má Marsh rád, byla akorát tak úzká na to, aby vzbuzovala pocit klaustrofobie a nemožnosti úniku, se kterým se musí muži a ženy v ponorkách denně vypořádat. Autentičnosti přidal i otáčivý pohyb závěsu, který mohl při spuštění všechny doslova otočit hlavou dolů. Celý výtvor Butlera naprosto ohromil. „Nemohl jsem tomu uvěřit. Ponorku, ve které jsme v Pearl Harboru byli, zkopírovali tak krásně, jen s o něco větší šířkou, aby se vešly kamery. Měla stejné periskopy, sonar, navigační mapy a kontrolky. Jako bych se do ní vrátil.”

Exteriér USS Arkansas vystavěli ve slavné vodní nádrži v Pinewoodských studií, kde se natáčelo mnoho filmových vodních scén. Právě tady kapitán Glass a jeho posádka připravují plavidlo na misi v ruských vodách. Tady je ruský člun vytažen na Arkansas a Glass se poprvé potkává s Beamanem, svým partnerem z elitní jednotky. Podvodní scény, v nichž se Beaman pokouší zachránit ruského prezidenta se natáčely v jedné z obrovských nádrží v Leavesdonských filmových studiích.

Mezitím na další scéně v Ealingu Gary Oldman, Linda Cardelliniová a Common pozorně sledují události v pečlivě vystavěné místnosti válečného štábu, jenž odpovídá Národnímu vojenskému velícímu centru v Pentagonu.

Vojenští poradci zatím spolupracovali nejen s produkčními návrháři, ale s celým štábem, aby pomohli dosáhnout co největší přesnosti, ať už šlo o uniformy nebo lůžka v ponorce. „Pomáhali jsme s rekvizitami, kostýmy i kulisami, aby vše vypadalo, jako z rukou ministerstva obrany. Spoustu věcí bylo třeba přizpůsobit, občas přijmout nějaký ten kompromis, ale měli jsme možnost ukázat armádu v akci způsobem, který velmi připomíná realitu,” říká Coons.

Autentičnost, od samého začátku tak důležitá pro Butlera, Marshe i všechny producenty, jako by prostoupila kulisy a inspirovala herce, štáb i poradce. „Někteří specialisté se mi svěřili, že si na place někdy připadali, jako by byli opravdu na moři. Takže doufám, že to stejně ucítí i publikum.“ Útok pod hladinou nabízí divákům příležitost zažít vojenskou akci autentickým způsobem a zároveň si uvědomit další důležitou součást života námořníků: projevy cti, statečnosti a odhodlání za každé situace.”