Herkules: Zrození legendy

V řeckém Argosu se odehrává bitva. Velitel vojsk, Amfitrion dobyvatel, porazil krále Galena a ovládl toto město. Královna Alkména se modlí k Héře za to, aby její manžel Amfitrion nebyl tak krutý. Héra souhlasí a musí za to porodit syna, který se bude jmenovat Herkules. Poté se posuneme o dvacet let dopředu. Tam je mladý Herkules na výletě s dívkou jménem Hebe, princeznou krétskou. Poté je Herkules se svým bratrem Iphiclem sám v lese, když je napadne lev. Hercules ho přemůže, ale nechá veřejnost i otce si myslet, že to byl Iphicles. Otec Amfitrion poté oznámí, že si Iphicles vezme Hebe za ženu. Herkules ani Hebe nesouhlasí a snaží se utéct. Jsou ale dostiženi vojáky a vráceni zpět. Herkules je za trest poslán do Egypta válčit za svou vlast. Velitel vojsk Sotiris z tažení nemá dobrý pocit, protože mu Amfitrion dal jenom polovinu jednotky. Celá armáda táhne pouští Egypta do Heliopolisu. Armáda však padne do pasti a v průsmyku je napadena přesilou. Herkules a Sotiris jediní přežijí a jsou zajati egyptskou armádou. Oba jsou prodání do otroctví a veslují na lodi. Poté se perou v bojových zápasech, pro svého pána. Amfitreon přijde za svou ženou Alkménou a ptá se jí, čí syn je Herkules. Ta mu řekne, že je to syn Diův, a pokusí se ho zabít dýkou. Amfitreon se naštve a probodne ji. Herkules a Sotiris pak přesvědčí svého pána, aby jeli bojovat do Řecka. Tam se koná nejslavnější zápas v amfiteátru, kdy dva bojovníci bojují proti šesti nejlepším o svou svobodu. Jejich pán souhlasí, ale nejdřív musí dokázat, že jsou nejlepší v Sicílii a musí porazit dva jeho nejlepší bojovníky. Herkules vyhraje, ale Sotiris je zraněn. Herkules pak řekne svému pánovi, že v Řecku bude proti šesti bojovat sám. Mezitím, co Herkules bojuje, Sotiris dojde pro svou jednotku. Herkules v aréně všechny porazí. Pak za ním přijde služebník jeho matky Cheiron. Sotiris povolává své nejvěrnější důstojníky na vzpouru. Herkules si pak promluví s ženou, přes kterou mluvila Héra s jeho matkou. Ta mu řekne, že musí zachránit mnoho lidí. Herkules se pak setká s Hebe u vodopádů jako na začátku příběhu. Iphicles hledá Herkula. Když najde Sotirise, vydírá ho, že pokud mu neřekne, kde je Herkules, zabije jeho syna. Sotiris to prozradí a poté je Herkules chycen. Amfitrion ho nechá veřejně bičovat a chce, aby Iphicles popravil jeho přátele. První na řadě je Cheiron. Když chce Iphicles popravit další, Herkules volá Dia o pomoc. Najednou dostane nadlidskou sílu a utrhne se z řetězů. Amfitreon se synem uprchnou a Herkules zbytek přemůže. Potom táhne se svou armádou na sídlo Amfitreona. Ten drží jeho milou Hebe. Herkules bojuje s Amfitrionem, když přijde Iphicles a drží jako rukojmí Hebe. Ta chce, aby Herkules vyhrál, a tak si sama vrazí nůž do těla a tím probodne i Iphiclese, který stojí za ní. Herkules pak zabije Amfitreona. Hebe nakonec přežije a má s Herkulem dítě.

Herkules: První akční hrdina

Umělce všeho druhu inspiroval už v době, kdy svá díla tesali do kamenných tabulek, a inspiruje je i dnes, v éře ničím neomezených digitálních efektů. Proč? Protože Herkules je první akční hrdina lidských dějin. Až dlouho po něm přišel Achilles, Superman, Terminátor, James Bond, Batman nebo Avengers. Ani jeden z jeho následovníků ale nemá na svém kontě tolik dobrodružných výprav, přemožených příšer, pozabíjených nepřátel, milostných dobrodružství, ale i průšvihů s katastrofálními následky. A to se zpočátku oháněl pouze kyjem, neměl k dispozici žádnou z pozdějších kouzelných či technologických vychytávek. Díky božskému původu byl zároveň i prvním superhrdinou: je mu připisována nadpřirozená síla, odvaha i sexuální výkonnost. Ale také vášeň a prchlivost, které ho mnohokrát přivedly do nesnází.

Herkules se původně jmenoval Héraklés a podle některých historiků se pověsti o něm dají vystopovat až do mladší doby kamenné, na Blízkých Východ a k Etruskům. Podle řeckého dějepisce Hérodota ovšem žil okolo roku 1300 před Kristem.

Přišel na svět jako syn vládce bohů Dia a pozemské ženy Alkmény, ženy krále Amfitryóna. Už jeho početí bylo podle legend velmi výjimečné. Zeus vzal totiž na sebe podobu Amfitryóna, který byl právě na válečné výpravě. Takto se vetřel do Alkméniny ložnice a oplodnil ji. Skutečný Amfitryón se ovšem vrátil domů ještě téže noci a oplodnil Alkménu také, takže čekala dvojčata od dvou různých otců. Héraklés tak přišel na svět spolu se svým bratrem, dvojčetem Ifiklem, který ovšem v jeho nadcházejícím heroickém životě nesehrál žádnou zásadní roli. Zajímavější je možná jeho praděd - a po otci Diovi zároveň nevlastní bratr - hrdina Perseus, který také vstoupil na filmové plátno v Souboji Titánů.

Jakožto další z četných levobočků záletného Dia dostal do vínku neutuchající nenávist Diovy choti, bohyně Héry, která ho celý život pronásledovala. Intrikou bohyně Pallas Athény, tradiční ochránkyně statečných mužů, ovšem došlo k tomu, že sama Héra ho, nic netušíc, jako nemluvně několik dnů kojila a právě z jejího mateřského mléka získal část svých superschopností. Snadno pak mohlo dojít k tomu, že když na něj a jeho dvojče - tehdy osmiměsíční mimina - Héra poslala dva obrovské hady, Héraklés je oba zaškrtil a hrál si s nimi v kolébce. Právě po této události mu slepý věštec Teiresiás prorokoval velkou, hrdinskou budoucnost.

Už jako teenager se však Héraklés poprvé dostal do problémů kvůli své prchlivosti. Svého učitele hudby totiž neúmyslně zabil, když ho udeřil do hlavy jeho vlastní lyrou, a za trest byl poslán do hor pást stáda svého nevlastního otce Amfitryóna.

Právě tam se mu podle jedné z verzí jeho příběhu zjevily dvě nymfy: Rozkoš a Ctnost. Daly mu vybrat mezi pohodlným životem plným zábavy a tvrdým životem, naplněným strázněmi, ale i slávou. Héraklés si sice správně zvolil to druhé, ale mezitím se v jeho životě schylovalo k dalšímu, řekněme, cholerickému úletu.

Oženil se totiž s Megarou, dcerou thébského krále Kreóna - a jednoho dne zabil ve vzteku všechny tři děti, které mu porodila. S výčitkami svědomí se šel zeptat do delfské věštírny, jak má svůj skutek odčinit. Dostal za úkol na deset let se dá do služeb krále Eurysthea a odvést jakoukoli práci, kterou mu uloží.

Právě v této službě vykonal Héraklés proslulých dvanáct (původně deset) Héraklových prací, legendární soubor hrdinských skutků, mezi něž patří:

1) zabití nemejského lva. Hrdina ho zardousil holýma rukama a jeho kůže, kterou nosil jako plášť, se stala jedním z jeho atributů.
2) zabití hydry u města Lerny. Do jedovaté hydřiny krve si Héraklés namočil své šípy. Koho s nimi později zasáhl, ten neušel smrti.
3) zajetí zlaté laně bohyně Artemidy.
4) chycení erymantského kance
5) vyčištění Augiášových chlévů. Héraklés zavedl do chlévů vodu z koryta dvou blízkých řek a tím je vyplavil.
6) vyhnání stymfalských ptáků, kteří měli kovové drápy a zobáky
7) zajetí krétského býka
8) přivedení masožravých koní krále Dioméda
9) přinesení zlatého pásu Hippolyty, královny Amazonek
10) přivedení stád obra Géryóna
11) ukradení zlatého jablka Hesperidek
12) přivedení psa Kerbera z podsvětí

Tím ale výčet Héraklových hrdinských skutků ani zdaleka nekončí. Mimo jiné se přidal k Argonautům na jejich výpravě za zlatým rounem, či osvobodil Prométhea, připoutaného ke skále jako trest za vzpouru proti bohům, kde mu každý den orel přilétal klovat játra. Snad jediné, v čem Héraklés nezvítězil, byl souboj v pití vína s bohem Dionýsem...

Héraklés je nejen prvním akčním hrdinou a největším rekem všech dob, ale také je považován za pravzor mužnosti. V jeho legendárním životopisu najdeme celkem čtyři manželství a nesčetné milostné zápletky, často provázené bouřlivými konflikty s oběťmi na životech. (Když se například zamiloval do princezny Ioly a závodil o její ruku v lukostřelbě, došlo k nešťastnému konfliktu, který skončil pozabíjením téměř všech jejích mužských příbuzných. Naživu zůstal jen jediný její bratr, Ifitus, kterého však Héraklés zabil později, omylem, v záchvatu prchlivého šílenství. Jako obvykle si to musel odpracovat dalšími třemi roky služby v otroctví.) Překvapivé je, že v duchu antické tradice jsou Héraklovi připisovány nejen četné milenky, ale i milostné aféry s muži. K těm měl patřit například jeho vozataj Ioláos.