Cesta na tajuplný ostrov 2

Sean je nejmladším potomkem rodu Andersonů, který žije poklidným životem s matkou a jejím přítelem Hankem. Brzy se však dostane do problémů se zákonem, když se vloupá do radiostanice, aby zachytil zprávu od svého dědečka. S pomocí Hanka ji rozluští a zjistí z ní, že tajuplný ostrov existuje. Hank sestaví pomocí několika knih mapu se souřadnicemi neznámého ostrova v Pacifiku a oba se vydají na cestu. Když se snaží pronajmout loď, nepodaří se jim najít nikoho, kdo by jim za vysokou odměnu vyšel vstříc. Štěstí se na Seana s Hankem usměje až s příchodem pilota vrtulníku Gabata a jeho dcery Kailani, kteří jsou ochotní oba dobrodruhy přepravit na určené souřadnice. Cestou je ale smete hurikán a oni se probudí na pláži neznámého ostrova se skalním průchodem do vnitrozemí. Pochopí, že se dostali na tajuplný ostrov.

„Kdo se chce dostat na ostrov, musí letět do oka hurikánu.“

Film režiséra Brada Peytona „Cesta na tajuplný ostrov 2“ provede diváky zábavným a fantastickým dobrodružstvím vedoucím na neznámá místa, která jsou natolik vzdálená, že zůstala po staletí nepoznána… a pokud je už někdy někdo nalezl, bylo pro něj prakticky nemožné se odtamtud dostat zpět.

Režisér Brad Peyton se považuje za příznivce prvního filmu „Cesta do středu Země“, který divákům na celém světě poprvé představil neohroženého mladého cestovatele Seana Andersona. O druhém filmu s tímto hrdinou režisér Peyton říká: „Chtěl jsem vyjít z prvního Seanova příběhu jako ze základu a dále ho rozšířit o nová úžasná místa a další výzvy, kterým hlavní hrdina může čelit mimo jiné i proto, že už není dítě jako v prvním filmu.

Teď už je mu sedmnáct a chce světem jít svou vlastní cestou. Chce proto využít šanci všem ukázat, že už se nepřipojuje k ostatním, ale že už cestuje tak, jak chce on sám,“ vysvětluje režisér. „První film hodně pracoval s lidskou představivostí. Divákům ukázal dítě, které sice mělo velký potenciál, ale pořád se ještě muselo hodně učit,“ říká Dwayne Johsnon, který se objevuje na scéně v roli nové postavy, Seanova nevlastního otce Hanka, a který je současně jedním z koproducentů filmu. „Druhý film divákům ukáže nová vzrušující místa plná možností, díky kterým diváci zjistí, čím se ten mladý muž v mezidobí stal,“ dodává herec.

Peyton, jehož posledním filmem bylo špionážní drama ze zadního dvorku „Jako kočky a psi: pomsta prohnané Kitty“, umí dobře kombinovat akční film s komediálním žánrem ve velkolepém stylu. „Hned jak jsem si poprvé přečetl scénář k ‘Cestě 2', věděl jsem, že ten film se musí natočit ve velkém stylu,“ říká režisér. „Bylo mi jasné, že budeme muset točit na zemi, na moři i ve vzduchu a že budeme ve filmu mít různé nestvůry, jeskyně, bouře, podvodní bitvy a vzdušné souboje, a to všechno v úžasném, dech beroucím prostředí. A to také znamenalo, že jsme museli použít nejnovější a nejlepší technologie tak, abychom divákům předložili vrcholnou podívanou ve 3D kvalitě, kterou pomohl odstartovat první film ‘Cesta do středu Země'“.

Film z roku 2008 se stal prvním snímkem, ve kterém byl užit systém Fusion, sofistikovaný systém natáčení s 3D digitální kamerou vyvinutý Jamesem Cameronem a kameramanem Vincem Pacem a použitý jimi později též při natáčení filmu „Avatar“. Nebylo proto žádným překvapením, že se tvůrci „Cesty 2“ znovu obrátili na společnost Cameron Pace Group, se kterou spolupracovali ohledně techniky natáčení i vybavení, aby dokázali zachytit hloubku a šíři prostředí, které chtěl režisér Peyton ve filmu mít.

Režisér byl od samého počátku rozhodnut natáčet v reálných prostředích. „Říkal jsem si, že herci by měli pod nohama cítit špínu. Chtěl jsem opravdovou džungli, a ne zelené pozadí,“ vysvětluje režisér.

Producent Tripp Vinson, který se na přípravě filmu stejně jako u „Cesty do středu Země“ znovu spojil s Beau Flynnem a Charlottou Huggins, říká: „Akční scény jsou sice intenzívní, ale snesou je i děti, což je hlavně Bradova zásluha. Měl od našeho prvního setkání jasnou představu, jak k těmto scénám přistupovat, a taky měl jasnou vizi, jak je natočit. Tuhle vizi se mu podařilo naplnit. V akčních scénách obvykle nejdříve vygraduje napětí, pak přijde uvolnění a pak přijde znovu akce, která vytvoří ještě větší napětí. Podle mého názoru jedna z nejsilnějších stránek jeho režie je právě jeho schopnost vytvářet a udržovat adrenalin,“ konstatuje producent.

Filmaři ale také dobře věděli, že první příběh byl pro diváky tak přitažlivý i zásluhou více než odvážného pátrání jeho hlavních hrdinů. Jejich vzájemné souznění a přátelství, které vznikalo tváří tvář nebezpečí, také dalo vzniknout skutečným poutům mezi nimi.

Producent Beau Flynn na toto téma říká: „Jsem přesvědčen, že právě tenhle rozměr prvního filmu diváky oslovil, a proto jsme ho chtěli využít i v našem druhém filmu. I v našem akčním filmu se snažíme rozvíjet různé myšlenky, jako třeba že lidí si má člověk vážit proto, jací jsou, a ne je soudit hned na první pohled, a že lidé mají svá srdce otevřít novým možnostem. No a pro šestnáctileté a sedmnáctileté se zase snažíme naznačit, jací jsou vlastně jejich rodiče, a naopak,“ dodává.

Tvůrcům filmu se také zalíbila myšlenka, že hrdinové filmu vržení do pasti v podobě tropického ráje musejí použít veškerou svoji inteligenci i reflexy k tomu, aby přežili, obzvláště když zjistí, že flóra i fauna se na ostrově řídí svými vlastními pravidly.

Ta pravidla se nazývají Ostrovní pravidla, nebo jsou známa také pod názvem Fosterova pravidla. Producentka Charlotte Huggins vysvětluje: „Jde o skutečnou biogeografickou teorii, podle níž pokud se určité organismy v průběhu evoluce ocitnou v izolovaném prostředí, mohou se velké organismy stát malými a naopak malé organismy velkými. Takže například stádo slonů bude v takovém prostředí sice vypadat přesně jako stádo slonů, akorát že budou miniaturní, a hejno motýlů zase bude vypadat jako hejno motýlů, jenže budou gigantičtí.“

Zápornou stránku takových vizuálních zázraků pak představují obrovští masožraví ptáci a ještěrky, někteří až o velikosti fotbalového hřiště, kteří vidí návštěvníky jako vítanou potravu. Michael Caine, který se ve filmu objevuje v roli praotce Andersonů Alexandera, jenž povýšil cestování na rodinné podnikání a jenž je katalyzátorem nejnovějšího výletu, přiznává:„Tenhle film není typická pohádka pro děti. Je velmi rychlý a děti u něj budou muset hodně přemýšlet, aby zůstaly v obraze.“

Anebo by se muselo jednat o vášnivé čtenáře. Děj filmu totiž zčásti vychází z příběhů vizionářského spisovatele 19. století Julese Verna, jehož romány Tajuplný ostrov a Dvacet tisíc mil pod mořem byly pro film zajímavou inspirací. Film také odkazuje na mnohá další klasická literární díla, jako třeba na Robinsona Crusoa od Roberta Louise Stevensona nebo na Gulliverovy cesty od Jonathana Swifta. Film „Cesta na tajuplný ostrov 2“ pak navíc na tyto své zdroje inspirace na rozdíl od jiných filmů aktivně odkazuje přímo v ději. Richard Outten, který je společně se scénáristy Brianem Gunnem a Markem Gunnem podepsán pod námětem, k tomu říká: „Moje prvotní myšlenka byla uctít mého dědečka a oblíbené knihy mého dětství. Pak jsem si představoval, jaké asi pověsti vedly tři různé autory v jejich klasických literárních dílech ke stvoření podivného a fantastického ostrova, no a k tomu jsem dodal příběh životního dobrodruha a jeho vnuka,“ vysvětluje autor námětu.

Sean nejprve využije znalosti z Vernea a jeho literárních souputníků k tomu, aby určil souřadnice ostrova. V průběhu filmu se ale bude k Verneovi vracet znovu a znovu, třeba aby si poradil s topografií ostrova nebo aby unikl jeho největším nástrahám. „Místo toho, aby se z problémů probojovali, se naši hrdinové musejí spoléhat spíše na svoji vynalézavost a umění nalézat řešení. Na tomhle ostrově totiž nejsou žádní záporní hrdinové, se kterými by bylo třeba bojovat. Jsou tam hlavně překážky, které stojí mezi nimi a jejich návratem domů,“ vysvětluje autor námětu a scénárista Brian Gunn.

„Verne předvídal ponorky a kosmické lety dávno předtím, než takové věci doopravdy existovaly,“ doplňuje Mark Gunn. „Byl to spisoval fikce, který sice své příběhy založil na vědě, ale na vědě, která předběhla domu. Právě to lidi na jeho práci tolik přitahuje,“ říká Gunn.

Film vzdává poctu těmto realistickým základům Verneových příběhů, ať již jde o evoluční anomálie obývající ostrov nebo o nekonečné tektonické pláty obklopující ostrov. „Verne věřil, že fantastické věci mohou vyrůst ze světa, ve kterém žijeme, tj. ze světa pod našima nohama, který může být mnohem větší a bohatší, než si kdo z nás dokáže představit,“ vysvětluje režisér Peyton. „A náš přístup byl stejný. Čím nereálnější prostředí vytvoříte, tím více je potřeba vymezit a dodržovat pravidla reálného světa. Největší výzvu jsme přitom pociťovali v předkládání běžných věcí způsobem, který je diametrálně odlišný od našeho běžného vnímání, díky čemuž se nám dobře známé věci náhle stávají bizarními a nepředvídatelnými. Náš ostrov není nějaké fantazijní místo, nýbrž normální ostrov, na kterém se sice dějí úžasné věci, ale jde o věci nám dobře známé, akorát v jiných proporcích,“ dodává režisér.

„Samozřejmě nemohu říct, že všechno v našem filmu je po vědecké stránce správné,“ pokračuje režisér. „Ale dali jsme si opravdu velký pozor, aby na všem byl alespoň kus reality. No a pak už jsme jen šli za naším cílem,“ uzavírá Peyton.

<>Obrázek nenalezen<> Na začátku příběhu mladý Sean určitě není tím, kým by chtěl být. Od smrti jeho otce uplynulo mnoho let, a jeho matka se právě vdala za Hanka a rodinu přesunula do maloměšťáckého Ohia. Sean v Ohiu nemá žádné kamarády, s otčímem si myslí, že nemá nic společného, a tak radši tráví hodiny a hodiny času nad mapami a knihami Julese Vernea a sní o dosud neobjevených koutech světa, která čekají jenom na něj.

„Sean se cítí jako chycený v pasti,“ říká Josh Hutcherson, který se čtyři roky po prvním filmu „Cesta do středu Země“ vrací v roli dospělejšího hrdiny. „Chce podnikat velké věci, a je plný zvědavosti týkající se celého světa, č emuž naprosto rozumím,“ pokračuje herec. „To má podle mě spousta lidí, i když třeba zrovna nemusí objevovat ztracené ostrovy. Jde prostě o nutkavý pocit být někde sám, odhalovat tajemství a nacházet řešení.“

Sean také „nechce mít nic společného se svým nevlastním otcem, který mu podle něj nemá co nabídnout, není cool a nemá žádnou představivost,“ pokračuje herec. Seanův nevlastní otec Hank je námořní veterán, který vlastní stavební filmu a je zvyklý pojmenovávat věci pravými jmény a problémy hned řešit. Jenže s tímhle problémem si zrovna moc rady neví. „Stejně jako jiní puberťáci - a já sám jsem nebyl jiný - si Sean samozřejmě myslí, že zná na všechno odpověď,“ říká Dwayne Johnson. „Sean už zažil hodně samoty v době, kdy mu zemřel otec a dědeček byl na cestách, a proto je teď samozřejmě ostražitý, když do jeho života vstupuje nový otec. Hank a Sean jsou na kordy od samého počátku, protože jeden z nich se chce sbližovat a druhý o to nestojí a chce být naopak co nejdál,“ popisuje složitý vztah herec.

Dwayne Johnson pokračuje: „Rodina je pro Hanka jednou z nejdůležitějších věcí, a tak dělá všechno pro to, aby byla zase úplná.“ „Dwayne vkládá každé své roli hrozně moc,“ říká režisér Peyton. „S jeho miliónovými pěstmi a miliardovým úsměvem by mohl celý film táhnout jenom akčními scénami, jenže on má i mimořádný komediální talent a navíc je neskutečně charismatický. A já chtěl do filmu tohle všechno, a on mi to všechno dal. Dwayne Johnson v našem filmu dokonce i zpívá - kdo by to řekl? A taky hraje na ukulele.“

Jenže ať už jsou Hankovy úmysly jakkoli ušlechtilé, Sean má naopak pocit, že Hank může za všechno špatné, co se právě teď v Seanově životě odehrává. A kromě toho má taky Sean pocit, že Hank je překážka mezi Seanem a objevováním, což Sean jakožto mladý muž považuje od narození za své lidské právo.

Seanovy představy budou prověřeny praxí mnohem dříve, než by mladíka napadlo. Jednu noc totiž Sean obdrží zvláštní rádiovou zprávu. Jedná se o zakódované volání S.O.S., o kterém se Sean domnívá, že by mohlo pocházet od jeho dědečka Alexandera, o němž nikdo neslyšel od doby, kdy se vydal na cesty ve snaze prokázat, že Tajuplný ostrov z Verneova románu ve skutečnosti existoval.

První tři slova zakódované zprávy jsou přímo šokující: Ostrov opravdu existuje. „Alexander je Seanův idol. Dělal si vždycky, co chtěl, a pořád jezdil na nějaké šílené expedice,“ říká Hutcheson. „Jakmile je Alexander v potížích, udělá Sean cokoli, aby ho zachránil.“ Podobně i Hank je ochoten udělat cokoli proto, aby se sblížil se Seanem, a to včetně cesty do Pacifiku, o které si myslí, že bude pouhou honbou za divokými ptáky, předstíraje přitom zájem o nepravděpodobný příběh o zapomenutém ostrově, a to vše jen proto, aby mohl na Seana dohlížet. Jenže o pár dnů později, když ztroskotají na nejneuvěřitelnějším místě, jaké si kdo umí představit, už nebude nikdo překvapený více než Hank. A taky nebude ani schopen slov, kromě několika málo slov, které bude adresovat původci všech těch potíží, jímž je samotný Alexander Anderson, Seanův věčně mizející dědeček a první rodinný obdivovatel Julese Vernea.

Na druhou stranu nikdo není nadšenější a nemá větší pocit zadostiučinění než Sean. Jenže jeho nadšení z nálezu dědečka bude mít jen krátké trvání, a to pouze do zjištění, že dostat se z ostrova bude mnohem obtížnější než na něm ztroskotat, a že na dosažení tohoto cíle mají jen velmi málo času, protože pevnina pod nimi pomalu klesá. A rychle. Celý ostrov se tak během několika dní, ne-li hodin ocitne ve vodě, a svoji záchranu tak mají pouze a výhradně ve svých rukách. „Teprve když si naši hrdinové uvědomí, že musí společně pracovat na své záchraně, projeví se jejich individuální schopnosti až v nečekané síle,“ říká Peyton.

Johnson k tomu se smíchem dodává: „Hrozící smrt je nejlepší motivací pro týmovou práci.“ A přestože tahle krize naše hrdiny spojí k jednomu cíli, současně ještě více zdůrazní skutečnost, že důvody pobytu každého z hrdinů na ostrově je naprosto odlišný. „Vztahům mezi hrdiny nicméně dominuje postupně se rozvíjející vztah mezi Seanem a Hankem,“ konstatuje režisér Peyton, který se nakonec rozhodl decentně ukázat, jak nakonec tito dva hrdinové najdou cestu jeden k druhému.

„Při psaní scénáře máte někdy pocit, že musíte postavy až příliš podrobně popisovat,“ říká producent Vinson. „Ale když máte k dispozici talentované herce, jako jsou Dwayne a Josh, můžete si dovolit tohle všechno ukázat prostřednictvím jejich výkonů,“ dodává.

Podobně se vyvíjí i prakticky okamžitě vznikající nepřátelství mezi Seanovým nevlastním otcem a jeho dědečkem Alexanderem, které si zase pro změnu užívali jejich herečtí představitelé Johnson a Michael Caine. „Vlastně hned na začátku máte rovnou pořádnou dávku konfrontace, což dělá věci vždy zajímavým,“ konstatuje Johnson. „Na filmovém plátně mám rád napětí, obzvláště pokud je prošpikováno humorem,“ říká herec.

„Vzájemné pošťuchování Hanka s Alexanderem je motorem jejich vztahu a je moc zábavné je sledovat,“ říká Flynn. „Hank vždycky přednese nějakou myšlenku, Alexander navrhne něco úplně jiného, pak začnou soutěžit, čí plán je lepší, a Alex Hanka vyhodnotí jako samý sval a žádný mozek,“ konstatuje Flynn.

Na to kontruje Johnson: „Alexander vypadá přitažlivě, protože ignoruje pravidla a neustále se vydává do exotických míst. Hank to sice chápe, ale současně si myslí, že tohle chování dělá z Alexandera člověka, který pro svoji rodinu nikdy nebyl k dispozici.“

Podobně se o svém hrdinovi vyjadřuje i Michael Caine: „Alexander je tak trochu šílený cestovatel. Cestuje do všech možných i nemožných míst, č ím podivnější, tím lepší. Objevení Tajuplného ostrova považuje za završení celé své objevitelské kariéry. Problém ale je, že přenosem svého nadšení na svého vnuka vystaví mladého muže i všechny kdo jsou s ním velice nebezpečné situaci,“ říká o Alexanderovi jeho filmový představitel.

Každopádně Alexander, který se s nebezpečím setkával po celý život - nebo si ho spíš užíval -chápe jejich situaci na ostrově jenom jako jednu z mnoha překážek, které je v životě třeba překovat. „Alexander se nikdy před ničím nezastavil,“ říká Huggins. „Užívá si každý okamžik téhle cesty, a právě tohle jeho nadšení Michael skvěle zachytil. Když si na sebe oblékl kostým, jeho ústa se rozzářila jedním velkým úsměvem a řekl: ‘Vypadám jako dědeček Indiana Jonese.'”

Michael Caine, držitel Oskara a hrdý dědeček i ve skutečnosti, filmařům původně řekl, že roli vzal proto, aby se jeho vnuci mohli chlubit tím, že jejich dědeček ve filmu jede na obrovském čmelákovi. Michael Caine k tomu říká: „Já vlastně rodinné filmy skoro netočím. Jenomže mám tři vnuky a nechtěl jsem, aby museli čekat dalších 18 let, než mě uvidí ve filmu. No a scénář k tomuhle filmu byl chytrý a zábavný, já jsem 3D film nikdy netočil, a tak jsem si řekl, že půjdu s dobou.“

Herečtí představitelé tří hlavních hrdinů pocházející ze tří různých generací nicméně nedostali šanci, aby své spory předváděli pouze sanmi. Ve filmu se k nim totiž přidají s úplně jinou dynamikou rodinných vztahů i Gabato a Kailani, otec s dcerou v rolích posádky vrtulníku, kteří Seana a Hanka vezli na ostrov z nedalekého Palau na Nové Guineji a kteří společně s nimi v hurikánu ztroskotali na ostrově.

Na první pohled se zdá, že Gabato tuhle práci, která je mohla stát život, vzal hlavně kvůli penězům, které jsou ostatně u něj důvodem skoro pro všechno. Když ostatní piloti odmítli vydat se byť i za zvýšenou odměnu do neslavně proslulých míst známých jako „pohřebiště lodí“ s cílem najít nikdy nespatřený vymyšlený kousek země, družný pilot s rozpadajícím se vrtulníkem se chopil své šance a nabídku vzal - pochopitelně i přes logický nesouhlas jeho o něco rozumnější dcery.

„Gabato je šťastlivec žijící ze dne na den, který vozí turisty po ráji a žije tak svůj sen,“ říká Guzmán, který si se svoji postavou užil spousty legrace a který některým scénám dodal nezapomenutelné improvizace, jimiž pobavil ostatní herce i filmaře. „Gabato je taky pěkný mamonář. Neexistuje skoro nic, co by neudělal, pokud by cena byla zajímavá,“ konstatuje o svém hrdinovi herec.

„Luis byl mým esem v rukávu, pokud jde o komediální scény ve filmu,“ ř íká Peyton, podle nějž je herecký veterán Guzmán „světová třída v kradení scén. Guzmán hraje vše doopravdy a jeho Gabato je tak trochu mimo. Většinu času si vůbec neuvědomuje, jaké nebezpečí mu hrozí, a vlastně si skoro pořád myslí, že si vyrazil na skvělou dovolenou,“ vzpomíná režisér.

Ve skutečnosti je ale Gabato hlavně milující otec, který chce své dceři Kailani, světlu jeho života, zajistit to, po čem nejvíc touží, což je studium na vysoké škole. Kailani zase svého otce velice miluje a váží si jeho snahy, ale nevěří, že by jeho drobné podnikání mohlo zajistit dostatek peněz na splnění jejího snu. Skutečnost je taková, že její tatínek není v podnikání příliš šikovný, a jeho firma Gabato's Luxury Tours (Gabatovy luxusní zájezdy) by bez její pomoci zřejmě ani nepřežila. „Gabato představuje srdce svého podnikání, zatímco Kailani je jeho mozkem,“ vysvětluje režisér Peyton.

Sledování vztahu otce a dcery je zároveň dojemné i vtipné. „Vanessa s klidem přivádí svého otce k šílenství,“ říká Charlotte Huggins. „Na jeho slova a nápady nikdy nereaguje, což je přesně to, co byste očekávala od někoho, kdo strávil celý život s člověkem, jako je on. On řekne něco sprostého a hned přeskočí k další myšlence, a ona dělá to samé. Tvoří spolu perfektně sladěný tým.“

„Kailani je tvrdá, protože musí být tvrdá,“ říká Hudgens. „Stará se totiž o svého otce. A taky si zásadně nebere servítky, a proto od začátku říká, že vzít tuhle práci byla pěkná blbost,“ dodává. No a po pár minutách jejich charterového letu se ukáže, že měla pravdu. Nejenže nehoda vrtulníku zničila jediný způsob dopravy celé skupiny, ale zřejmě také zničila šanci, že by beznadějně zamilovaný Sean mohl mít šanci v očích Kailani. Místo toho se stane terčem hněvu krásné Polynésanky, která ho považuje za osobně zodpovědného za všechny problémy i za kalamity, které teprve nastanou.

„Sean je snílek, zatímco Kailani je mnohem praktičtější,“ vysvětluje Hutcherson. „On se snaží jí nadchnout pro jejich výpravu za velkou věcí, zatímco ona spíš vnímá rizika celé akce.“ Protože Sean předtím, než nastoupil do vrtulníku, žil život běžného amerického puberťáka, je Kailani přesvědčená, že nemá ani páru o tom, jaký život žije a jaké problémy řeší. Jenže s postupem událostí si Kailani začne sama sebe ptát, jestli se s hodnocením neunáhlila, obzvláště když ti dva si téměř při každém dalším překvapení přichystaném ostrovem padnou do náruče. „Vzhledem k těmhle zkušenostem musí nakonec otevřít své srdce,“ říká Hudgens. „A to se Kailani vždycky řídila hlavně svým rozumem. Jenže teď se ocitla v tomhle neuvěřitelném světě, ve kterém nakonec najde mnohem více, než původně čekala.“

Zatímco pětice hlavních hrdinů se vydá na cestu vedoucí k nepravděpodobné, byť teoreticky možné záchraně, Seanova matka Liz daleko od nich přemýšlí, co se asi děje se dvěma muži, které miluje z celého světa nejvíce. Protože si je dobře vědoma excesů i excentrické povahy svého bývalého tchána, má pocit, že Alexander je nespolehlivý a velice špatný vzor či přímo praštěný člověk. Jenže na druhou stranu nemůže popřít, že ho Sean má moc rád, a že je navzdory všemu ochoten se nebojácně vydat ve stopách svého otce a dědečka.

Kristin Davis k tomu říká: „Sean pochopitelně dává přednost naplňování svých vlastních přání. Samozřejmě že nejvíc ze všeho ho nadchne hledání jeho dědečka. Vlastně je spousta věcí, které by dělal raději než tvrdnout s mámou na předměstí, a tak se mu logicky rozhodnutí jeho mámy nelíbí. Jenže ona je znovu vdaná, je zamilovaná, a tak si nic nepřeje víc než žít rodinný život s Hankem, který je pro ni skvělý chlap. Ale to Sean bohužel ještě zatím neví,“ vysvětluje herečka. Podobně jako Hank, i Liz doufá, že by tenhle výlet mohl pomoci vzniknout malému zázraku. Jenže ve skutečnosti si nedokáže představit ani polovinu z toho, co výlet obnáší.

<>Obrázek nenalezen<> Film „Cesta na tajuplný ostrov 2“ byl natáčen na havajském ostrově Oahu na podzim roku 2010. Ostrov nabídl filmařům různé druhy terénu, počínaje písečným pobřežím přes prašná údolí až po jeskyně a sopečné hory. Pro natáčení jednotlivých scén byla využita místa jako Waimea Valley, Heeia Kea, China Walls a Kualoa Ranch, který posloužil již celé řadě filmů i televizních děl, a dále též Halona Beach Cove, známá jako Pláž věčnosti podle filmu s Burtem Lancasterem a Deborah Kerr „Odsud až na věčnost“.

Přestože je původně rodákem ze San Franciska, místní hrdina Dwayne Johnson říká: „Velkou část svého dětství jsem vyrůstal na Havaji, asi hodinu od místa, kde jsme natáčeli, a tak pro mě bylo krásné se vrátit do míst mého dětství. Tehdy mi bylo 13 nebo 14, miloval jsem koukat na filmy a měl jsem velké sny. Takže návrat na Havaj a natáčení tady pro mě bylo něco jako zázrak,“ říká herec. Filmaři také natáčeli ve studiích v Severní Karolíně, kde bylo třeba dotočit některé scény, jako třeba nehodu vrtulníku. Její dopad byl sice natáčen na Pláži věčnosti, ale předchozí let a pád rotujícího vrtulníku v bouři byl natáčen ve studiu s pomocí něčeho, co tvrdce zvláštních efektů Peter Chesney nazývá „zařízením podobným drátěné hračce postavené kolem pevné ocelové traverzy s pomocí hliníku.“

Chesney byl schopný vytvořit tlak 3 tisíce kg tím, že použil airbagy z kamionu, připojil je na vysokorychlostní akumulátory a tak byl schopen vhánět na scénu velké množství stlačeného vzduchu na základě elektrického signálu. Tímto způsobem dokázal simulovat hurikán páté třídy, který strhne vrtulník a nakonec jej roztrhne. „Trochu to připomíná centrifugu NASA přezdívanou kometa na zvracení, s jejíž pomocí je vyvoláván stav beztíže,“ vysvětluje tvůrce zvláštních efektů, „akorát my jsme rotaci uprostřed vždy zastavili a pustili jí opačným směrem,“ říká o finální podobě svého vynálezu použité ve filmu.

„Myslel jsem si, že si dělají legraci, když jsem je slyšel nazývat tohle zařízení ‘gril'“, směje se Hudgens. Jenže to byl jenom začátek. Další z náročných trikových scén představoval vzdušný souboj, ve kterém se pětice hrdinů na obrovských včelách střetne s ještě většími ptáky, kteří je chtějí sezobnout. Ptáci, které Sean ještě před útokem identifikuje jako obří rorýse východní, byli vybráni záměrně, protože rorýsi patří mezi nejrychlejší ptáky a ž iví se mimo jiné i včelami. Režisér Peyton k velikosti scény říká: „Představte si včely velké jako vrtulníky a rorýse velké jako bombardéry.“

„Dávali jsme velký pozor na to, aby rychlost i fyzika odpovídaly skutečnosti,“ pokračuje režisér. „Chtěl jsem, aby i trikové postavy měly svojí váhu tak, aby na nich bylo vidět, když se herci nakloní doleva nebo doprava. Režisér se proto znovu obrátil na Chesneyho, který vytvořil sérii modelů nazvaných Včelí jezdci, se kterými mohli herci realisticky manipulovat. Každý model byl vyvážen a přizpůsoben váze jednotlivých herců. Model pak byl připevněn ke trámu, který fungoval jako vyvažování, a celé zařízení bylo umístěno nad trojúhelníkové zařízení se vzduchovými polštáři se samostatně ovládaným tlakem, takže zařízení plavalo podobně jako puk na stole pro air-hockey.“

Autor vizuálních efektů později nahradil modely počítačově vytvořenými čmeláky a doplnil pozadí natočené při letech nad korunami stromů tak, aby byla zachycena rychlost, pohyb a vzrušení z letu. Pak natočil trikové zařízení a herce ze všech úhlů a natočené záběry digitálně spojil s akcí tak, aby se herci viděli a mohli na sebe reagovat během honičky.

Část akce se také odehrává ve vodě, kde dojde k setkání s přerostlým útočným elektrickým úhořem, kvůli kterému si Johnson a Hutcheson museli udělat i potápěčské zkoušky. Filmaři původně plánovali použít pro natáčení nádrž ve studiích EUE/Screen Gems Studios ve Wilmingtonu, ale s tím, jak scéna postupně rostla, museli nakonec vytvořit své vlastní, o průměru 25 metrů a hloubce 6 metrů, do kterého se vešlo téměř 3 miliony litrů vody.

Do nádrže se pak ponořili herci a část zařízení ponorky nazývaná předkomora, ale jinak bylo vše vytvořeno v počítači. Shermis k tomu říká: „Vše ostatní při téhle scéně jsme museli udělat v počítači, což se týká hlavně vody, odrazů světla, mořského života, korálů, bublin a bahna. Podvodní prostředí jsou pro počítačovou grafiku jedním z nejsložitějších a časově nejnáročnějších úkolů. Musíte vytvořit stovky různých vrstev.“

Nad úrovní moře bylo dále potřeba vytvořit Alexanderův dům ve stromech, údajně vytvořený ze zbytků zachráněných z lodí a osvětlený tisíci světlušek. I tato scéna byla vytvořena ve studiu. Její velká část ale byla natáčena přímo na Havaji. Autor scény Bill Boes k tomu říká: „Chtěli jsme to pojmout ve velkém stylu, takže něco jsme zvládli s pomocí animace a vizuálních efektů, ale také jsme postavili velkou scénu přímo v Kualoa Valley. No a protože ostrov opakovaně stoupá a klesá v cyklu trvajícím 140 let, zakomponovali jsme do scény i mušle, korály a pozůstatky po pravěkém mořském životě,“ vysvětluje.

Dalším ze zázraků ostrova je sopka, jež chrlí tekuté zlato i zlatý popel, který prší na naše hrdiny, když se snaží zachránit z ostrova. Docílit tenhle efekt bylo obzvláště velkou výzvou. Protože filmaři nemohli znečistit životní prostředí, nebylo možné použít žádné obvyklé postupy, jako třeba slídu nebo umělé šupinky. Filmaři potřebovali organickou, neškodnou alternativu. Po dlouhém přemýšlení se tvůrci nakonec rozhodli pro nejjednodušší řešení v podobě opravdového zlatého listu, tenkého tři desítitisíciny milimetru a tak čistého, že ho bylo možné jíst.

<>Obrázek nenalezen<> Na jiných místech se ovšem skupina hrdinů setká s mnohem méně vítanými překvapeními než je zlatý popel. Jedním z nich je třeba pole plné podivně symetrických balvanů, ze kterých se nakonec vyklubou mamutí ještěrčí vejce, což si naši hrdinové uvědomí, až když přes ně přecházejí, a to v okamžiku, kdy se blíží ještěrčí matka. Celkem skoro 60 vajec je přitom dvou velikostí - obrovských a ještě větších. Vejce byla vyřezána jako holé poloviny ze skelné vaty, pak byla spojena a namalována a nakonec byla tato 100 až 150 kg vážící monstra o průměru cca 2-3 metry umístěna na scénu.

„Kdykoli se dělo něco problematického, Gabato si to vyžral naplno,“ vtipkuje Guzmán. „On jako jediný spadl do vaječné limonády, jeho jediného pokadil pták, on jediný byl zahrabán do písku. Podle mého názoru se prostě Dwayne a jeho tým domluvili a při natáčení každého maléru si řekli: ‘Sežeňme Luize.'”

„Po fyzické stránce šlo o hodně namáhavé natáčení,“ přiznává Hutcherson. „To se týká i scén, u nichž nebylo potřeba dublérů. Jako třeba pouhé lezení nebo chození po kořenech stromů - i tam vám vždy hrozilo, že upadnete na obličej, což se mi taky mnohokrát stalo. Tak jako i diváci budou mít asi pocit, že film je jako jízda na horské dráze, tak i natáčení bylo podobné,“ dodává.

Režisér Peyton tomuto vnímání filmu přisvědčuje, protože jeho cílem bylo vyvolat v divácích silný zážitek v každém smyslu slova, plný zajímavých akčních scén, originálních postav a úžasných lokací. Aby v hercích vyvolal ty správné pocity, dokonce jim hrál hlavní hudební motiv filmu z pera skladatele Andrewa Lockingtona, který zajistil dávno před natáčením mimo jiné i pro tyto účely. Lockington přitom již v roce 2008 vyhrál cenu BMI Award za hudbu k filmu „Cesta do středu Země“. No a důležitou roli konečně hrálo i rozhodnutí natáčet ve 3D.

Vinson k tomu říká: „Velký akční film jako je tento si přímo říká o to, abyste určité sekvence natočili s maximálním využitím veškeré dostupné technologie, a Brad v této souvislosti udělal celou řadu správných rozhodnutí. Pokud se podíváte třeba na scény s pronásledování včelami, s ještěrkou nebo na bitvu s elektrickým úhořem, tyto scény jsou masivní a plné postav, což 3D ještě zvýrazní. Ale Brad užil 3D i ve scénách, které nejsou pro tuto technologii tak typické.“

Huggins, jehož práce zahrnuje i více než 20 let zkušeností se 3D, k tomu říká: „Každý zbožňuje takový ten pohled ze skály, jako že máte každou chvíli spadnout, a ‘Cesta 2' má takových scén spoustu. Jenže Brad šel ještě o něco dál v tom, že přišel s návrhy na vytvoření objemu a hloubky obrazů nejen opulentních širokých záběrů, ale také u detailních pohledů, takže má divák pocit, že je herci skutečně a bytostně osobně nablízku. Právě tyhle maličkosti pak dělají náš film originálním. Diváky totiž nějaké technologie nezajímají; oni prostě chtějí ten film cítit.“

Další prvek, který se filmaři pokusili do filmu zabudovat a o kterém doufají, že ho diváci při sledování filmu „Cesta na tajuplný ostrov 2“ objeví, je prvek zázraku, který měl ve svých příbězích i Jules Verne. „Když jsem byl dítě, tak jsem Verneovy knihy četl vždycky v létě o prázdninách,“ vybavuje si Flynn. „Tyhle příběhy přitom neskutečně probouzejí fantazii. Natáčení filmu vycházejícího z knihy Julese Vernea a tím i představujícího jeho osobu a myšlenky dnešním mladým lidem tak pro mě bylo obrovskou odměnou,“ dodává.

Režisér Peyton k tomu říká: „V tomhle filmu je všechno, co jsem chtěl jako dítě vidět na filmovém plátně, a zároveň je v něm něco vtipného, co si doufám rodiny diváků užijí společně. Je v něm spousta akce a vtipů, jsou v něm podivná stvoření i dojemné okamžiky. Věřím, že se takový film bude líbit dětem i dospělým.“