Informace o pořadu    Komentáře    Fotogalerie    Opakování / ostatní díly    Podobné pořady    

obrazek
Dokument / Civilizace

Vzpomínka na putování Jana Košňara, rámaře a pozlacovače, kterému Austrálie za jeho průkopnickou práci v oboru udělila svůj řád (2015)


Dlouhý popis
Jan Košňar
Austrálie, kontinent pro mnoho lidí natolik vzdálený, že si jej dokážeme představit jen stěží. A přece je s námi spojen velmi úzce. Díky desetitisícům našich emigrantů, kteří zde našli svůj nový domov. Přicházeli sem ve třech dominantních vlnách, kopírujících důležité mezníky naší novodobé historie. A sice po roce 1948, zmařených nadějích roku 1968 a pak po pádu železné opony v roce 1989. Každá z těchto vln měla jiné důvody, ale především jiné startovací podmínky. Ti první do Austrálie přijeli za poměrů, které jsou pro nás jen těžko představitelné. S nadsázkou byli označováni za bílé otroky. Naštěstí jsou tu ještě někteří svědkové té doby.

Život jako z románu prožil rodák z východních Čech Jan Košňar. Narodil s v roce 1928 v Dolním Újezdě a v Litomyšli se z něj stal rámař a pozlacovač. Po II. světové válce se stihl podílet na restaurování a opravách Pražského hradu i Staroměstské radnice. Ale i přes to, že jeho otec byl přesvědčeným prvorepublikovým komunistou, směřování Československa do vod sovětské bolševizace ho vyhnalo z domova. Napoprvé ho zadrželi a chtěli poslat na Sibiř, podruhé unikal i před kulkami. Dodnes neví, jestli měl štěstí, střelec špatnou mušku nebo chuť ho netrefit. "Namísto abych se radoval, že už jsem v anglickém pásmu a na svobodě, dostal jsem hrozný strach a moji duši zavládla nejistota. Bylo mé rozhodnutí správné? Co když komunisti měli pravdu a kapitalisti ze mě udělají otroka? Budu vůbec mít možnost začít nový život? Co když tento krok je chyba a nedá se napravit? Bude možné v budoucnu nahradit vlast, rodinu, příbuzné?", vzpomíná na ten okamžik dnes. V poválečném Německu se nikdo nestaral o to, že nemá kde spát ani co vložit do úst. Přesto se dokázal i v této žalostné situaci udržet vysoké morální hodnoty. Dokonce se zde mohl i oženit s rodačkou z českých Mikuláškovic Elizabeth Helt. Společně se pak rozhodli emigrovat do země, o které ani jeden z nich nic nevěděl. Do daleké Austrálie. A znovu začínali z ničeho. Bez peněz, bez znalostí jazyka, bez přátel. Jen s právě narozeným synem Jiřím."Časně ráno 28. října 1950 naše loď zakotvila v Melbourne, hlavním městě státu Viktoria", vzpomíná dále Jan Košňar. "Při prvním pohledu kolem jsme si uvědomili, že jsme v úplně jiném světě, než je Evropa a na co jsme byli zvyklí. Na jedné straně bylo moře a na druhé straně nízké domečky různých barev, některé pobité dřevěnými prkny. Už tenkrát jsme pochopili, že tato země není rozvinutá jako Evropa, a kultura, tradice a průmysl se teprve buduje. Bylo nám už tehdy jasné, že nám bude dlouho trvat, než se přizpůsobíme a zvykneme na jiný způsob života...Po cestě jsme viděli vyschlá koryta řek a hrozně pokroucené stromy, ale žádné smrky, borovice, lípy a javory a ani žádné ovocné stromy lemující cestu. Vše vypadalo suché, pusté, prázdné, jako kdybychom ani nebyli na zemi, ale na Měsíci. Některé stromy měly kůru hladkou a doběla, některé černou a krabatou, na jiných se kůra loupala v krátkých kusech a jinde zase visela v dlouhých tenkých cárech. To bylo naše seznámení s místními stromy druhu eukalyptus zvaný gum tree, česky blahovičník. Po té jednotvárné a nechutné stravě na lodi jsme se těšili na pevnou zemi, civilizaci a doufali jsme, že i chutné jídlo, jako například žitný chléb s buřtem, vepřová pečeně atd., to by nám bývalo stačilo. Snít o svíčkové s českým knedlíkem nám náš rozum ani nedovolil. To ale bylo zklamání! Chléb byl bílý, pečený ve formě tvaru cihly, takový vatový a tak jako vata chutnal. Sýru byl jenom jeden druh. Populárním masem bylo skopové a bylo dvakrát denně. Od té doby také většina Čechů žijící v Austrálii nemůže skopové ani cítit." Přesto se mu za neuvěřitelných podmínek podařilo vybudovat největší rámařskou a pozlacovačskou firmu v Austrálii. A tím jeho zásluhy nekončí.

Osud Jana Košňara by mohl být bez nadsázky odpovědí na mnohé otázky současné migrační krize.


Komentáře k pořadu: 5 přečíst / napiš



Stanice
ČT2
Datum
So. 3.7.2021
Čas
05.00 - 05.25
Délka
25 min.
Typ
dokument
Specifikace
stereo, širokoúhlé vysílání, skryté titulky, HD

Podobne televizni porady

Hranice dokořán - Rozmówki polsko-czeskie
Pořad o problémech, radostech a spolupráci v příhraničních oblastech podél společné česko-...
zítra 04.15
ČT2
Na Rychtářském potoce
Poslední výspa civilizace (2012). Režie: P. Všelichová
čt. 16.12. 04.45
ČT2
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

Registrace
Přihlášení



Sobota 4. 12. 2021 Svátek má Barbora
Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz