Informace    Fotky    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Podobné filmy    

81% 1160 hlasů
8.1 10 1160
film / drama, Životopisný, Španělsko/Francie/Itálie, , 125 min., od 11 let
Mar adentro / The Sea Inside
Kinopremiéra v ČR 10.2.2005, DVD od 18.7.2005 SPI

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2004, Oskar, Cizojazyčný film


Ukázka
02:02



Život je právo - ne povinnost.
Pravdivý životní příběh Španěla Ramona Sampedra, který 30 let vedl kampaň za právo na svou vlastní smrt. Po úrazu na moři je upoután na lůžko a jeho jediným přáním je důstojně ukončit svůj život. Jeho svět je však převrácen naruby příchodem dvou žen: Julie, právničky, která mu pomáhá v jeho úsilí legálně ukončit svůj život, což se považuje za vhodné; a Rose, žena z vesnice, která se ho snaží přesvědčit, že život za to stojí žít až do konce.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Možná, že je trochu škoda, že film více nevyužil svého filozofického potenciálu, ale režisér se rozhodl udělat to mainstreamověji, a to také není špatný krok. Dle mého názoru by film byl jednoznačně umělecké dílo s většími filozofickými myšlenkami, takhle se jedná o skvěle zahrané a zrežírované komorní životopisné drama. Ale to je vlastně spíše jen rýpání. Pořád je to nádherný film u kterého se mi draly slzy do očí, a také jsem ve všem fandil hl. hrdinovi a jsem rád, že scénář nevedl někam tam, kde by se Ramón rozhodl, že i v jeho situaci stojí za to žít. S takovou bych je poslal do hájů zelených. Naštěstí tam snímek nevedl a tím byl ještě zajímavější a poetičtější...
Všechny komentáře k filmu 15+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka 1, Oficiální stránka 2    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Hlas moře

obrazek
Paralyzovaný Ramón je už téměř třicet let odkázaný na péči své rodiny. Okno jeho ložnice mu umožňuje neustálý kontakt s mořem, které je jeho celoživotní láskou a určilo jeho krutý osud. Právě moře totiž zavinilo, že se vinou úrazu už v mládí změnil v muže, který touží už jen po jediném: po smrti.

Malý svět kvadriplegika Ramóna zabydlují nejrůznější lidé _ členové jeho rodiny, známí a přátelé, kteří přicházejí a odcházejí. Vracejí se a zůstávají však dvě velmi odlišné ženy: právnička Julia, která Ramóna podporuje v jeho požadavku ukončit život legální cestou, a venkovanka Rosa, která se ho snaží přesvědčit, že existence má smysl i v jeho případě.

Obě ženy si podmaňuje Ramónova osobnost, humor a inteligence, a obě si musejí samy pro sebe vyřešit otázku, se kterou je Ramónova situace nepřestává každodenně, po celé roky konfrontovat: pokud život znamená svobodu a někdo ji nemá, může opravdu získat právo na smrt z rukou svých bližních? Ti, kdo Ramóna skutečně milují, by ho neradi ztratili. Muž však ví, že jen ten, kdo ho skutečně miluje, mu jeho mučivý problém může pomoci vyřešit.


O filmu

obrazek
Alejandro Amenábar začal o zfilmování svého "nadějeplného příběhu o právu na eutanázii" uvažovat už v okamžiku, kdy si přečetl knihu Ramóna Sampedra Letters from hell, která vyšla v nakladatelství Planeta v roce 1996. Soubor dopisů a textů adresovaných politickým, církevním a právním autoritám ve Španělsku usilujících o legalizaci Sampedrova práva na smrt ho dojal a vzrušil jako nevšední příběh, který se zrodil z velké lidské tragédi. Když se Amenábar se svým nápadem poprvé svěřil producentovi Fernandu Bovairovi, začal se z nápadu rodit film, který měl dohromady spojit skupinu talentovaných a profesionálně zkušených umělců.

V okamžiku, kdy začal Fernando Bovaira získávat o Sampedrově příběhu další informace, začal projekt dostávat konkrétnější podobu. Amenábar nejprve uvažoval o tom, že ze Sampendrova životního příběhu udělá "skutečnou" filmovou story. Brzy však pochopil, že se naopak musí soustředit na takovou vypravěčskou skutečnost, která vychází přímo z reality. Ta pro něj začala být zajímavější než jakákoli fikce.

Při psaní scénáře požádal Alejandro Amenábar o pomoc autora a přítele, který mu pomáhal už s jeho prvními filmy, Mateo Gila. Práci si hned od začátku rozdělili: zatímco Amenábar začal navazovat co nejužší kontakt s prostředím a s lidmi, kteří příštího hrdinu jeho filmu znali, Mateo Gil se soustředil na fiktivní stránku vyprávění. Společně se rozhodli nedodržovat přesné chronologické podrobnosti Sampedrova boje za svobodnou smrt. Přitom však bylo důležité, aby znali např. i ty nejmenší detaily svázané s právní stránkou Sampedrova příběhu.

O obsazení

obrazek
Protože se rozhodli soustředit se na pravdu o osudech Ramona Sampedra, klíčovou roli pro ně hrál výběr hlavních představitelů, kteří měli působit naprosto přirozeně. Amenábar nejdřív hledal divadelního herce, který by Sampedrovi odpovídal věkem. Volba však nakonec padla na (v době natáčení teprve pětatřicetiletého) Javiera Bardema. Ten pak prodělal před kamerou tak fantastickou změnu, že byl téměř k nepoznání. Jeho nejbližší spolupracovnicí se stala britská umělecká maskérka Jo Allenová, která už pracovala např. na Gladiátorovi (Gladiátor) či na Hodinách (The Hours). Právě ona se starala o to, aby Bardem vypadal přesvědčivě: jako v utrpení a bolestech zestárlý padesátiletý muž, který nemá možnost pohybovat rukama ani nohama. Herec musel veškerou pozornost soustředit na výrazně namaskovaný obličej - a vyjádřit vše potřebné jemnou mimikou. Musel se přitom vyrovnávat i s obtížným galicijským dialektem.

Další role však Alejandro Amenábar obsadil méně známými španělskými herci a herečkami. Zdálo se mu důležité získal pro roli právničky Julie herečku, která bude nejen talentovaná a krásná, ale i velmi přesvědčivá po profesionální stránce. Julie je žena, která na tom není na začátku vyprávění zdravotně právě nejlépe. Přitom je zvyklá užívat si života v dobrém i zlém. Setkání s Ramónem úplně změní její vztah k realitě: začíná se na ni dívat novýma, jeho očima. Jako pro vzdělanou ženu vychovanou ve městě v jistém kulturním prostoru je pro ni Ramónova touha po smrti nejdřív šokující. Teprve postupně však začíná vnímat, že tohoto muže nejen chápe, ale dokonce miluje, i když ví, že jejich vztah patří jen a jen přítomnému okamžiku.

Amenábarovou Julií se nakonec stala Belén Ruedaová, která má na svém hereckém kontě zatím jen tři televizní seriály. Přehrát se z malé obrazovky na stříbrné plátno byl jeden z těžkých úkolů, které musela během natáčení zvládnout. Pomoc jí při tom poskytl nejen režisér Amenábar, ale i její kolega Javier Bardem.

obrazek
Druhou hlavní ženskou postavou je Rosa. Představuje citový vrchol milostného trojúhelníku: je prostá, nikdy nestudovala a vždycky se trochu špatně obléká. Naznačuje Julii, že kdyby na jejím místě byla ona, situace by se vyvíjela docela jinak. Považuje Julii za ženu z města, která vůči Ramónovi někdy špatně používá slova.
Představitelka Rosy, Lola Dueňasová, kterou známe např. z melodramatu Mluv s ní (Hable con ella) Pedra Almodóvara, získala pro ztvárnění své postavy ještě o něco užší prostor než ostatní herci - inspirovala ji totiž bezprostředně Moncha, žena z Ramónova okolí, která má i v realitě svůj vlastní, silný příběh. Rosa je velmi dobrosrdečná, ale také hodně vznětlivá. Dokáže oddaně milovat, ale také se bouřit proti všemu, co ji omezuje. Svoboda, kterou Alejandro Amenábar už tradičně ponechává svým hercům, se pro herečku stala výzvou, aby stvořila životnou a přitažlivou figuru plnou pozitivní energie. S Javierem Bardemem navázala během natáčení velmi úzký vztah.

Part Manuely, hrdinovy nevlastní sestry, autoři nabídli Mabel Riveraové. Manuela je pro hrdinu podle herečky téměř neustále přítomnou pečovatelskou postavou, která v sobě spojuje matku a manželku. Tím, jak se fixuje na paralyzovaného bratra, ztrácí někdy kontakt s ostatními členy rodiny. Manuela možná nejlépe ze všech rozumí velmi svérázným humorným náladám, kterým její svěřenec občas propadá. Ty jsou stejně tak výsledkem jeho originální povahy jako galicijské nátury.

obrazek
Postavu Ramónova staršího bratra si zahrál Celso Bugallo. "José je jeho starší sourozenec a považuje se za hlavu rodiny. Je pro něj důležité, co si o jeho jednání myslí okolí a jak působí na politické a náboženské instituce. Svého bratra sice miluje, ale zároveň je schopný jednat dost agresivně," shrnuje herec. Pro Bugalla je důležitý, podobně jako pro jeho hrdinu, společenský kontext - a právě v konzervativní, tradicionalistické venkovské provincii Galicie podle něj mohly životní osudy Ramóna Sampedra tak zapůsobit na veřejnost: je totiž příběhem odvahy vzdorovat předurčení.

Další důležitou ženou ve vyprávění je Gené v podání Clary Seguroové. Pro Gené představuje smrt normální náplň práce: pracuje totiž v organizaci Derecho a Morir Dignamente (Důstojná smrt) vycházející vstříc klientům, aby zemřeli tak, jak je to pro ně přijatelné. Rozhovory o smrti jsou součástí jejího života, přesto je však velmi energickou a životaschopnou mladou ženou. Navazuje s Ramónem úzký kontakt - a nejen proto, že jeho případ je pro její zaměstnavatele velmi důležitý. Pro Claru, která musela pečlivě nastudovat galicijský přízvuk, je důležitá role, kterou ve filmu hraje moře. Je u začátku i konce Ramónova života. Zatímco pro Ramóna je klíčový Atlantik, pro Gené hraje důležitou roli Středozemní moře. To také lépe odpovídá její povaze ...

Part Javiho si zahrál Tamar Novas, který má za sebou zatím jen jednu filmovou zkušenost - roli ve filmu La lengua de las mariposas (1999, r. José Louís Cuerda), k němuž skládal Alejandro Amenábar hudbu. "Javi si svého strýce idealizuje, ale jako jediná z postav se do něj dokáže vcítit. Pokouší se navázat na to, čím se strýc zabýval, a funguje jako emocionální středobod rodiny. Vnáší do vyprávění něhu," podotýká Novas, pro nějž je Hlas moře především příběhem o lásce a touze po svobodě.

obrazek
Postavu právníka Marca autoři svěřili Francescovi Garridovi. Také tato postava má předobraz v realitě: Marco se s Ramónem původně seznámil jen v rámci své profese, brzy se však začal v jeho případu osobně angažovat. Svět, který Ramóna obklopuje, ho stále výrazněji vtahuje do sebe. Podobně jako Marco se cítil i sám Garrido: ke své postavě nejprve přistupoval pouze racionálně, jako profesionál, Javier Bardem ho však svým přístupem stále zřetelněji přesvědčoval, že jde o víc než jen o film. Garrido se stal dalším Amenábarovým spolupracovníkem, který při natáčení začal žít v rámci role svůj vlastní, nový, intenzivní život. Podle Garrida je Hlas moře důležitý především v tom, že svým divákům klade otázky, na které se nedá jednoznačně odpovědět.

Z filmových rolí bohužel tohoto zkušeného španělského herce české publikum nezná. V divadle se specializuje především na shakespearovské role - např. Král Lear (r. Calixto Bieito), Mnoho povyku pro nic (r. Ferrán Madico) či Bouře (r. Calixto Bieito). Na svém kontě má však i Krále Oidipa či Čekání na Godota v režii Lluíse Pascuala.

Role hrdinova otce se ujal Joan Dalmau. "Joaquin je starý muž, jehož život úplně pohltilo zoufalství nad synovým stavem. Už neví, jak by synovi pomohl - vyčerpal všechny své síly," prohlašuje o svém hrdinovi. Tento stav smíření a nečinnosti považuje za příznačný pro obyvatele Galicie, kteří hluboce prožívají své problémy, ale jen obtížně o nich komunikují. "Přestože Ramónova rodina je naprosto normální, v okamžiku, kdy je zasažena hrdinovou invaliditou, se jen velmi obtížně s ní vyrovnává. Pro jeho otce je to možná těžší než pro ostatní příbuzné," vysvětluje Dalmau.

Alejandro Amenábar se tentokrát, výrazněji než ve svých předchozích filmech, upnul k hercům jako středobodu dění na plátně. Nedílnou součástí jeho práce s nimi se stala improvizace založená na dokonalém splynutí s postavami. Atmosféra při natáčení všechny hluboce poznamenala: "Slzy a smích, které vidíme ve filmu, jsou skutečné," potvrzuje představitel Javiho, Tamar Novas.

O natáčení

obrazek
Realismu herecké práce odpovídal výběr prostředí a výtvarná stránka projektu (který měl nakonec rozpočet 10 milionů Euro). Z hlediska výpravy byl Hlas moře obdobný jako Amenábarův předchozí film Ti druzí. Také v tomto případě šlo o uzavřený prostor, především o interiéry.

Scény natáčené v exteriérech byly v menšině, právě proto byly však mimořádně důležité. V tomto ohledu filmařům dokonale posloužila oblast kolem galicijského Xuño.Filmaři se tak pohybovali ve stejném prostředí, v jakém žil a zemřel Ramón Sampedro. Film se však natáčel také v Madridu a Barceloně, která se svou urbanistickou sofistikovaností posloužila jako téměř ideální protiklad prosté a přímé krajiny Galicie. Natáčení probíhalo chronologicky, což umožnilo hercům soustředění na plynutí času v životě jejich postav. Řada z hereckých představitelů přitom dostala možnost setkat se s reálnými předobrazy jejich postav. Pro ty nebyl problém dát režisérovi a jeho spolupracovníkům souhlas s tím, aby jejich pocity a zkušenosti využili ve filmu, který se nakonec stal dokonalou směsicí fiktivního, poetického vyprávění a realistického příběhu úzce inspirovaného skutečnými událostmi.

Točit se začalo v červenci 2003 v Galicii, na pláži Furnas, kde Ramón Sampedro utrpěl nehodu, která změnila jeho život. Natáčení trvalo dvanáct týdnů. Problém nastal v okamžiku, kdy chtěl režisér propojit interiéry s venkovním prostředím. Nejprve uvažoval o tom, že postaví pro potřeby natáčení dekoraci Sampedrova domu přímo v krajině. Počasí v Galicii bylo však tak nestálé, že se nakonec musel uchýlit do ateliérů, kde využíval modré pozadí a služeb trikařského štábu. (Mimochodem šlo o stejný ateliér, ve kterém natáčel film Ti druzí). Důležitou roli ve filmu hrály scény létání představující pohyb krajinami Ramónovy duše. K jejich vytvoření použil režisér speciální kameru super35 umístěnou ve vrtulníku, nad jejímž chodem bděl zkušený francouzský pilot. Ramónův příběh se díky těmto snovým scénám začal měnit v hrdinův intimní deník a zároveň v příběh, který měl být - a je - srozumitelný lidem na celém světě.

O herci

Javier Bardem
obrazek Synovec legendárního španělského režiséra Juana Antonia Bardema pochází ze známé herecké rodiny a je prvním Španělem, který byl nominován na Oscara. Narodil se v Las Palmas na ostrově Gran Canaria v roce 1969. Původně chtěl být malířem (studoval na madridské Escuela de Artes y Officios). Vystřídal řadu povolání (živil se jednu dobu také jako striptér). Pro film ho objevil režisér Juan José Bigas Luna, který mu poskytl velké herecké příležitosti ve svých kontroverzních filmech Šunka, šunka a Na plný koule. Mezi jeho nejvýznamnější role patří tipař Lisard v thrilleru Sečtené dny (cena Goya a Stříbrná mušle na MFF v San Sebastianu), detektiv v dramatu Detektiv a smrt (cena Goya), ... Zatím největším úspěchem jeho kariéry byl homosexuální kubánský spisovatel Reinaldo Arenas v životopisném dramatu Juliana Schnabela Než se setmí. Vynesl mu nominace na Oscara a Zlatý glóbus a Volpiho pohár na MFF v Benátkách.

O tvůrcích

Alejandro Amenábar
Rodák ze Santiago de Chile narozen 31. dubna 1972. Je synem Španělky a Chilana. Rodině se povedlo opustit Chile ještě před nástupem Pinochetova totalitního režimu. Amenábar tak od jednoho roku vyrůstal ve Španělsku. V Madridu vystudoval vědeckou informatiku, potom se však začal věnovat studiu scenáristiky a nakonec ho plně pohltil zájem o film. Když mu bylo devatenáct, napsal, produkoval a režíroval svůj první krátký film La cabeza. V roce 1992 zaujal krátkým snímkem Himenóptero, ke kterému si rovněž napsal hudbu a kde fungoval také jako střihač. Ve třiadvaceti debutoval celovečerním snímkem Tesis (1996), který také produkoval a který mu jako nejzajímavějšímu novému režisérovi a scenáristovi vynesl cenu Goya. Jeho film Otevři oči, ke kterému ho inspiroval psychothriller Alfreda Hitchcocka Vertigo, měl ve Španělsku mimořádný úspěch a získal si i mezinárodní popularitu. Vynesl svému autorovi mj. čestné uznání na MFF v Berlíně a Velkou cenu na MFF v Tokiu. O pět let později natočil v Hollywoodu Cameron Crowe jeho remake pod názvem Vanilkové nebe s Tomem Cruisem, Cameron Diazovou a Penelope Cruzovou, která se objevila už v původní verzi.

Ramón Sampedro
Narodil se v roce 1943 (Xuño, Coruña). V devatenácti se přihlásil do posádky norské rybářské lodi a oddal se tak své celoživotní lásce - moři. To se stalo jeho osudem v dobrém i v tom nejhorším: v pětadvaceti ho nehoda na moři totálně paralyzovala od šíje dolů. Domů k rodině byl převezen s nelítostnou diagnózou: až do sklonku života bude upoután na lůžko. Jen úplná nehybnost Sampedrovi zabránila v sebevraždě. Práva ukončit svůj život se marně dožadoval celé roky zákonnou cestou i prostřednictvím domácího a mezinárodního tisku. V roce 1996 publikoval všechny své texty pod názvem Letters from hell. O dva roky později, 12. února 1998, zemřel, aniž by někdo z jeho okolí mohl být nařčen z toho, že mu k tomu dopomohl. Posmrtně vyšla jeho básnická sbírka Cando eu caia.

Podobné filmy

Chicago
Zkuste někoho zabít a rázem máte o popularitu postaráno. Renée Zellwegerová, Catherine Zet...
dnes 09.45
NAHRAT
ZDARMA
ČT2
Říjnové nebe
(October Sky) Když byl v říjnu 1957 vypuštěn do vesmíru Sputnik, žil středoškolák Homer Hi...
dnes 12.45
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Koření života
(No Reservations) Úspěšná Catherine Zeta-Jones žije svůj život se stejnou náruživostí jako...
dnes 15.00
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.


Stanice
Filmbox Premium
Datum
Út. 17.4.2018
Čas
23.35 - 01.40
Délka
125 min.
Typ
film


Registrace
Přihlášení



Úterý 24. 4. 2018 Svátek má Jiří
Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz